Asi po půlhodině mi napsal ještě sms s některými detaily a já po pokynu skladníků odjel od rampy, zavřel vrata a odpřáhl vlek. S autem bez vleku se couvalo daleko lépe. Po vyložení nákladu jsem vyfasoval potvrzené doklady, připřáhl vlek a odjel naložit. Po naložení jsem vyjel s nákladem nádrží a byla to úplně jiná jízda, než ve dvou a než s plnou tonáží železa.
Předně jsou hodiny povoleného řízení odlišné a také odpočinek se tráví v jiných časových intervalech. Po prvních čtyřech hodinách, kdy se mi oči už zavíraly i přesto, že bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne, jsem mohl mít první pauzu v podobě čtyřiceti pěti minut. V tu chvíli jsem objevil první nedostatek mého bydlení. Plynový vařič, na kterém jsme si s Pavlem vařili kávu, zřejmě nepatří do výbavy vozu, neboť místo, ve kterém byl skladován, zelo prázdnotou. Asi patřil Pavlovi. Vzal jsem si něco studeného k jídlu a pak jsem se natáhl na lehátko, abych se kapku narovnal. Na chvíli jsem zavřel oči a v tom jsem sebou cukl. Probudil jsem se a nevěděl jsem, jestli jsem spal, či nikoli. Musel jsem se podívat na tachograf, abych zjistil, že stojím už hodinu a čtvrt. Při odpočinku čas ubíhá o hodně rychleji, než při práci. To je jedna z prvních zásad teorie relativity. Příště si budu muset při každé pauze natáhnout budíka. Hned jsem zasedl za volant a jel až do dvacáté první hodiny, kdy mi končil výkon. Čtvrt hodiny před skončením výkonu jsem zajel na parkoviště. Bylo však beznadějně obsazené. S Pavlem jsme parkoviště skoro nepotřebovali a není proto divu, že mi k tomuto tématu zapomněl cokoli říci. Projel jsem prvním parkovištěm, projel druhým a začínal jsem tušit, že budu mít problém. Na dalším sjezdu jsem odbočil do vesnice a za návsí zastavil. Výkon jsem přetáhl o tři minuty. Vytiskl jsem si denní součet a napsal k němu kein parking. Pavel mi poradil, že prý tohle při policejní kontrole pomůže, aby mi nedali pokutu. Zatáhl jsem závěs a šel se umýt. Za chvíli z blízkého domu vylezl jakýsi dědula a začal nadávat, že my kamioňáci jsme jako vši a že máme jít kamsi, a takto pokračoval dobrých pět minut. Nebyl vůbec k zastavení. Snažil jsem se mu vysvětlit svou těžkou situaci, ale vůbec to nebral v úvahu, a že zavolá policii. Samozřejmě, že jsem měl strach, neboť jsem si nebyl jist, jestli jsem nepřehlédl nějakou značku, či zda není v Německu zákaz parkování v obcích s kamionem. Ale protože dál jet nemohu a dědula se odporoučel, začal jsem si připravovat večeři s tím, že až policisté přijedou, budu se jim snažit vše vysvětlit. Za celý večer však nikdo nepřijel. Mé stálé očekávání policejní hlídky mi zkazilo nejen celý večer, ale i noc. Ten dědula asi rozhazoval preventivně zlobu na všechny strany. Zřejmě neměl rád lidi. Příště si musím dát pozor, aby se mi to nestalo. Ne, že bych měl tak velký strach, ale zkažená nálada je horší, než cokoli jiného. Mé první spaní o samotě bohužel také neproběhlo v klidu. Když jsem usínal, vyrušila mě zpráva od Květy, že je v posteli a už se jí stýská. Odpověděl jsem jí verši a ihned po odeslání zprávy usnul.
Dobrou noc ma lasko sladka
nezapomen zamknout vratka
abys byla v bezpeci
po dobu nez budu pryc
a kdyz je nekdo preskoci
vezmi na nej dlouhou tyc
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!