Asi po půlhodině mi napsal ještě sms s některými detaily a já po pokynu skladníků odjel od rampy, zavřel vrata a odpřáhl vlek. S autem bez vleku se couvalo daleko lépe. Po vyložení nákladu jsem vyfasoval potvrzené doklady, připřáhl vlek a odjel naložit. Po naložení jsem vyjel s nákladem nádrží a byla to úplně jiná jízda, než ve dvou a než s plnou tonáží železa.
Předně jsou hodiny povoleného řízení odlišné a také odpočinek se tráví v jiných časových intervalech. Po prvních čtyřech hodinách, kdy se mi oči už zavíraly i přesto, že bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne, jsem mohl mít první pauzu v podobě čtyřiceti pěti minut. V tu chvíli jsem objevil první nedostatek mého bydlení. Plynový vařič, na kterém jsme si s Pavlem vařili kávu, zřejmě nepatří do výbavy vozu, neboť místo, ve kterém byl skladován, zelo prázdnotou. Asi patřil Pavlovi. Vzal jsem si něco studeného k jídlu a pak jsem se natáhl na lehátko, abych se kapku narovnal. Na chvíli jsem zavřel oči a v tom jsem sebou cukl. Probudil jsem se a nevěděl jsem, jestli jsem spal, či nikoli. Musel jsem se podívat na tachograf, abych zjistil, že stojím už hodinu a čtvrt. Při odpočinku čas ubíhá o hodně rychleji, než při práci. To je jedna z prvních zásad teorie relativity. Příště si budu muset při každé pauze natáhnout budíka. Hned jsem zasedl za volant a jel až do dvacáté první hodiny, kdy mi končil výkon. Čtvrt hodiny před skončením výkonu jsem zajel na parkoviště. Bylo však beznadějně obsazené. S Pavlem jsme parkoviště skoro nepotřebovali a není proto divu, že mi k tomuto tématu zapomněl cokoli říci. Projel jsem prvním parkovištěm, projel druhým a začínal jsem tušit, že budu mít problém. Na dalším sjezdu jsem odbočil do vesnice a za návsí zastavil. Výkon jsem přetáhl o tři minuty. Vytiskl jsem si denní součet a napsal k němu kein parking. Pavel mi poradil, že prý tohle při policejní kontrole pomůže, aby mi nedali pokutu. Zatáhl jsem závěs a šel se umýt. Za chvíli z blízkého domu vylezl jakýsi dědula a začal nadávat, že my kamioňáci jsme jako vši a že máme jít kamsi, a takto pokračoval dobrých pět minut. Nebyl vůbec k zastavení. Snažil jsem se mu vysvětlit svou těžkou situaci, ale vůbec to nebral v úvahu, a že zavolá policii. Samozřejmě, že jsem měl strach, neboť jsem si nebyl jist, jestli jsem nepřehlédl nějakou značku, či zda není v Německu zákaz parkování v obcích s kamionem. Ale protože dál jet nemohu a dědula se odporoučel, začal jsem si připravovat večeři s tím, že až policisté přijedou, budu se jim snažit vše vysvětlit. Za celý večer však nikdo nepřijel. Mé stálé očekávání policejní hlídky mi zkazilo nejen celý večer, ale i noc. Ten dědula asi rozhazoval preventivně zlobu na všechny strany. Zřejmě neměl rád lidi. Příště si musím dát pozor, aby se mi to nestalo. Ne, že bych měl tak velký strach, ale zkažená nálada je horší, než cokoli jiného. Mé první spaní o samotě bohužel také neproběhlo v klidu. Když jsem usínal, vyrušila mě zpráva od Květy, že je v posteli a už se jí stýská. Odpověděl jsem jí verši a ihned po odeslání zprávy usnul.
Dobrou noc ma lasko sladka
nezapomen zamknout vratka
abys byla v bezpeci
po dobu nez budu pryc
a kdyz je nekdo preskoci
vezmi na nej dlouhou tyc
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.