„Nikdy nechoď nad kanálem s klíčema,“ mi svazek blátivého a páchnoucího hnusu podal. Po důkladném očištění se hnus stal opět klíčemi. Jen vůně z nich se vytrácela velmi pomalu.
Vyjeli jsme k domovu. Když jsme přijeli ke hranicím Itálie, zastavil nás policejní vůz. Vím, že jsem spěchal, abychom dojeli domů včas, a tak jsem se obával, že budu mít průšvih. Řídil jsem já a policista si zkontroloval mou jízdu. Tato oblast se nazývá Jižní Tyrolsko a mluví se tu už německy, takže jsem s komunikací neměl problém. Po kontrole se na mě policista obrátil se slovy: „Z Bolzana se musí jet třicet kilometrů rychlostí šedesát kilometrů za hodinu. Vy tu však máte místy až osmdesát. Musíte zaplatit pokutu.“
Otázal jsem se, kolik ta pokuta má být a on laxně prohlásil, že tři sta. Nejsem herec, ale později se mi Kolba svěřil, že takový herecký výkon ještě neviděl. Nejdříve jsem prý úplně zbledl, poté jsem plakal, naříkal a dušoval se, že už to nikdy neudělám, a že když mu ty peníze dám, budu mít po Vánocích, až jsem ho ukecal na sto euro. Nato jsem se ho ještě zeptal, kolik by to stálo, kdybych nechtěl potvrzení a on mi vrátil pas s tím, že mu do něj mám vložit padesátku. Okamžitě jsem jeho příkaz splnil a byl se sebou spokojen. Po opětovném vyjetí mi Kolba imaginárně smeknul. „Hochu, za tohle představení zasloužíš Oskara, anebo aspoň panáka. Příště si v tomhle úseku dej větší pozor.“
Když jsme v pátek dojeli po složení na plac, oznámil jsem Milijardovi, že jsem už zaplatil vstupné 50 euro na tu jeho slavnost a vše mu vyložil. Nevěřil bych, jak dovede pobavit cizí neštěstí. Milijarda se smál, až se za břicho popadal. Když se pak přidal Kolba se svým vyprávěním o klíčích v kanálu a o mém tříkilometrovém couvání, smál se, jako by to byl ten nejlepší vtip.
Domů jsem dorazil v podvečer. Už před vstupem na zahradu jsem se musel usmívat. Všude bylo čisto, zameteno, tráva sestřižená a dveře natřené. Doma to vonělo bábovkou a obě Květy mě přivítaly s úsměvem a objímáním, až jsem doslova roztál. Večer byl přeplněn láskou. Nevěděl jsem, koho mám objímat dřív. Střídaly se na mě a vyprávěly, občas jsem se dostal ke slovu i já. To se pak smály a velká mě líbala a malá pusinkovala. Tomu se říká štěstí.
Slavnost
V sobotu večer k nám přišla Květy kamarádka na hlídání. Květa si oblékla krásné nové šaty a já po třech měsících oprášil oblek. Do sálu jsme vstoupili s malým zpožděním. Milijarda už nás vyhlížel a zavedl nás ke stolu, kde seděla dívka otočená zády k nám. To bylo jeho jediné štěstí. Kdybych ji byl uviděl dříve, asi bych se na podpatku otočil a odešel bych. Byla to Anděla. Ano. Byla to ta dívka, se kterou jsem strávil onen víkend před čtvrt rokem. Anděla vstala, a když mě spatřila, bylo v jejích očích patrno, že se lekla. Milijarda s Květou nic nezpozorovali a švagr nás představil.
„Dovolte, abych vás seznámil. Bohumila Prokopová,“ ukázal na Andělu a poté se obrátil na nás a pokračoval. „A toto je moje sestra Květa a její muž Mikuláš Smutný.“ Dokončil seznámení a odešel řka, že jde koupit pití. Květa šla s ním. Posadili jsme se a já se snažil nenuceně promluvit.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!