Ráno Pavel sedl za volant a oznámil mi: „Dobře se dívej, jak se jezdí vlevo. Před Bristolem ti to na chvíli půjčím.“
Sledoval jsem dění na čtyř až šestiproudé dálnici a nezdálo se mi, že by to bylo nějak složité, či nepochopitelné. Jedna věc mě však v Anglii upoutala, či spíše šokovala. Zatímco všude jinde v Evropě jedete v koloně aut a okolo se na vás tlačí nepříjemní řidiči, a když potřebujete přejet do jiného pruhu, tito vás div neumlátí troubením a jinými gesty.
Tady stačilo, aby Pavel dal blinkr a v tu ránu mu domorodec zablikal, že ho pouští a že může přejet. Když se Pavlovi něco nepodařilo, domorodci jen s úsměvem zvedli palec na důkaz kolegiality a nikdo mu nespílal, nikdo mu nenadával, natož aby hrozil, či jinými posuňky ukazoval, že je Pavel vůl, či jiné zvíře. V Anglii se jezdí s klidem. To vše jsem vypozoroval, jen do té doby, než mi Pavel předal volant. Ihned jsem si to na parkovišti namířil do pravého pruhu a nechtěně ohrozil protijedoucí vozidlo.
„Sakra Mikuláši, vlevo!“ Zařval na mě Pavel, zatímco řidič, kterému jsem způsobil šok, jen zvedl palec na důkaz pochopení a v pohodě odjel.
„No jo, oni jsou tu na nás zvyklí.“ Řekl odevzdaně Pavel a já jsem zase vrátil vozidlo do levého pruhu.
„Jejich děti asi mají ve škole hodiny morálky a pokory.“ Podotkl a pak jsme dojeli až do Bristolu bez větších potíží. Po složení jsme obdrželi novou práci a já měl z ní radost.
„No, holt má někdo štěstí! Jinej čeká několik let na cestu do Skotska a ty to máš hned napoprvé. Navíc cestou zpátky pojedeme vlakem, takže okusíš i jízdu pod mořem. Moc se ale neraduj,“ řekl Pavel. „Jet do Edinburghu je sice pěknej vejlet, ale s naloženou whiskou není žádná sranda. To jsem jednou jel z Francie s chlastem a kilometr před vykládkou v Praze mi do cesty vjel cyklista. Musel jsem na to šlápnout a už tekl chlast po silnici. Palety s alkoholem se natlačily k sobě a ty vpředu to holt odsraly. Tenkrát jsem zaplatil jen desítku, ale celková škoda byla na třista tisíc. A to jsem jen trochu zabrzdil. Kdybys někdy jel s chlastem a měl nějaký problémy, nebo musel jít spát, zůstaň jedině na hlídaných parkovištích, protože mě tady taky jednou vybrali. Ve čtyři ráno mě probudilo houpání a než jsem se vyhrabal z pelechu, zloději to zmerčili a ujeli. Tenkrát do tý dodávky stačili naložit jednu a půl palety whisky.“
Anglie je zvláštní země, ale Skotsko mi k srdci zrovna nepřirostlo. Je tu sice pěkně, ale nějak studeno. Tím nemyslím teplotu, ale pocit. Nevím proč, dvakrát se mi tu však nelíbilo. V noci jsme po naložení spali z bezpečnostních důvodů ve firmě a ráno jsme naložení vyrazili opět do Ashfordu na hlídané parkoviště, kde jsme opět přespali.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!