Ráno Pavel sedl za volant a oznámil mi: „Dobře se dívej, jak se jezdí vlevo. Před Bristolem ti to na chvíli půjčím.“
Sledoval jsem dění na čtyř až šestiproudé dálnici a nezdálo se mi, že by to bylo nějak složité, či nepochopitelné. Jedna věc mě však v Anglii upoutala, či spíše šokovala. Zatímco všude jinde v Evropě jedete v koloně aut a okolo se na vás tlačí nepříjemní řidiči, a když potřebujete přejet do jiného pruhu, tito vás div neumlátí troubením a jinými gesty.
Tady stačilo, aby Pavel dal blinkr a v tu ránu mu domorodec zablikal, že ho pouští a že může přejet. Když se Pavlovi něco nepodařilo, domorodci jen s úsměvem zvedli palec na důkaz kolegiality a nikdo mu nespílal, nikdo mu nenadával, natož aby hrozil, či jinými posuňky ukazoval, že je Pavel vůl, či jiné zvíře. V Anglii se jezdí s klidem. To vše jsem vypozoroval, jen do té doby, než mi Pavel předal volant. Ihned jsem si to na parkovišti namířil do pravého pruhu a nechtěně ohrozil protijedoucí vozidlo.
„Sakra Mikuláši, vlevo!“ Zařval na mě Pavel, zatímco řidič, kterému jsem způsobil šok, jen zvedl palec na důkaz pochopení a v pohodě odjel.
„No jo, oni jsou tu na nás zvyklí.“ Řekl odevzdaně Pavel a já jsem zase vrátil vozidlo do levého pruhu.
„Jejich děti asi mají ve škole hodiny morálky a pokory.“ Podotkl a pak jsme dojeli až do Bristolu bez větších potíží. Po složení jsme obdrželi novou práci a já měl z ní radost.
„No, holt má někdo štěstí! Jinej čeká několik let na cestu do Skotska a ty to máš hned napoprvé. Navíc cestou zpátky pojedeme vlakem, takže okusíš i jízdu pod mořem. Moc se ale neraduj,“ řekl Pavel. „Jet do Edinburghu je sice pěknej vejlet, ale s naloženou whiskou není žádná sranda. To jsem jednou jel z Francie s chlastem a kilometr před vykládkou v Praze mi do cesty vjel cyklista. Musel jsem na to šlápnout a už tekl chlast po silnici. Palety s alkoholem se natlačily k sobě a ty vpředu to holt odsraly. Tenkrát jsem zaplatil jen desítku, ale celková škoda byla na třista tisíc. A to jsem jen trochu zabrzdil. Kdybys někdy jel s chlastem a měl nějaký problémy, nebo musel jít spát, zůstaň jedině na hlídaných parkovištích, protože mě tady taky jednou vybrali. Ve čtyři ráno mě probudilo houpání a než jsem se vyhrabal z pelechu, zloději to zmerčili a ujeli. Tenkrát do tý dodávky stačili naložit jednu a půl palety whisky.“
Anglie je zvláštní země, ale Skotsko mi k srdci zrovna nepřirostlo. Je tu sice pěkně, ale nějak studeno. Tím nemyslím teplotu, ale pocit. Nevím proč, dvakrát se mi tu však nelíbilo. V noci jsme po naložení spali z bezpečnostních důvodů ve firmě a ráno jsme naložení vyrazili opět do Ashfordu na hlídané parkoviště, kde jsme opět přespali.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!