Ráno Pavel sedl za volant a oznámil mi: „Dobře se dívej, jak se jezdí vlevo. Před Bristolem ti to na chvíli půjčím.“
Sledoval jsem dění na čtyř až šestiproudé dálnici a nezdálo se mi, že by to bylo nějak složité, či nepochopitelné. Jedna věc mě však v Anglii upoutala, či spíše šokovala. Zatímco všude jinde v Evropě jedete v koloně aut a okolo se na vás tlačí nepříjemní řidiči, a když potřebujete přejet do jiného pruhu, tito vás div neumlátí troubením a jinými gesty.
Tady stačilo, aby Pavel dal blinkr a v tu ránu mu domorodec zablikal, že ho pouští a že může přejet. Když se Pavlovi něco nepodařilo, domorodci jen s úsměvem zvedli palec na důkaz kolegiality a nikdo mu nespílal, nikdo mu nenadával, natož aby hrozil, či jinými posuňky ukazoval, že je Pavel vůl, či jiné zvíře. V Anglii se jezdí s klidem. To vše jsem vypozoroval, jen do té doby, než mi Pavel předal volant. Ihned jsem si to na parkovišti namířil do pravého pruhu a nechtěně ohrozil protijedoucí vozidlo.
„Sakra Mikuláši, vlevo!“ Zařval na mě Pavel, zatímco řidič, kterému jsem způsobil šok, jen zvedl palec na důkaz pochopení a v pohodě odjel.
„No jo, oni jsou tu na nás zvyklí.“ Řekl odevzdaně Pavel a já jsem zase vrátil vozidlo do levého pruhu.
„Jejich děti asi mají ve škole hodiny morálky a pokory.“ Podotkl a pak jsme dojeli až do Bristolu bez větších potíží. Po složení jsme obdrželi novou práci a já měl z ní radost.
„No, holt má někdo štěstí! Jinej čeká několik let na cestu do Skotska a ty to máš hned napoprvé. Navíc cestou zpátky pojedeme vlakem, takže okusíš i jízdu pod mořem. Moc se ale neraduj,“ řekl Pavel. „Jet do Edinburghu je sice pěknej vejlet, ale s naloženou whiskou není žádná sranda. To jsem jednou jel z Francie s chlastem a kilometr před vykládkou v Praze mi do cesty vjel cyklista. Musel jsem na to šlápnout a už tekl chlast po silnici. Palety s alkoholem se natlačily k sobě a ty vpředu to holt odsraly. Tenkrát jsem zaplatil jen desítku, ale celková škoda byla na třista tisíc. A to jsem jen trochu zabrzdil. Kdybys někdy jel s chlastem a měl nějaký problémy, nebo musel jít spát, zůstaň jedině na hlídaných parkovištích, protože mě tady taky jednou vybrali. Ve čtyři ráno mě probudilo houpání a než jsem se vyhrabal z pelechu, zloději to zmerčili a ujeli. Tenkrát do tý dodávky stačili naložit jednu a půl palety whisky.“
Anglie je zvláštní země, ale Skotsko mi k srdci zrovna nepřirostlo. Je tu sice pěkně, ale nějak studeno. Tím nemyslím teplotu, ale pocit. Nevím proč, dvakrát se mi tu však nelíbilo. V noci jsme po naložení spali z bezpečnostních důvodů ve firmě a ráno jsme naložení vyrazili opět do Ashfordu na hlídané parkoviště, kde jsme opět přespali.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.