Houby
Ráno mě probudila Květa něžně šeptajíc do ucha: „Vstávejte, pane Smutný, jste smutný, že jste Smutný?“ Zamumlal jsem, že jsem veselý, ale jestli mě nenechá dospat, budu smutný Smutný. Odešla do kuchyně a během krátké chvilky mi pod peřinu vlezla princezna s Čertíkem a tak dlouho mě lechtala, až jsem se zcela probudil.
Lehli jsme si vedle sebe a já vzal z police první knihu, kterou jsem nahmátl s tím, že jí budu chvilku číst, než vstaneme. Bohužel to byl atlas světa. Nechtělo se mi vstávat pro pohádky a nezbývalo, než ho otevřít a ukazovat jí, jak vypadá země a jak je rozdělena do států a kde jsem všude byl, až jsme narazili na Ameriku.
„Vidíš, a tohleto je USA. Víš, jak se jmenuje ten stát vedle?“ Zeptal jsem se jí a byla to spíš jen řečnická otázka. Překvapila mě však pohotovou odpovědí: „Kdyš je tohle uešá, tak to vedle bude uešbé.“ Zasmál jsem se tomu myšlenkovému pochodu a vysvětloval jí, že USB je zkratka pro něco zcela jiného a ještě jsem se zeptal, kde je tedy USC. To však již z přízemí volala „manželka“, že máme vstávat.
Při snídani se mě Milijarda zeptal, co mám dnes v plánu. Nic jsem neplánoval, ale Květa mě předběhla odpovědí, že je potřeba uklidit tohle a vyluxovat támhleto. Milijarda tedy namítl, že je dnes neděle, a navíc svátek Cyrila a Metoděje, a že se pracovat nesmí, a že se ptal mě, a že bychom tedy mohli jít na houby (Těch „že“ se asi nezbavím, že?). Byl to vynikající nápad. Naposledy jsem byl na houbách ještě s mamkou, kdy ještě mohla chodit a to bylo někdy předloni. Nehledě na to, že představa neděle strávené luxováním mi opravdu nevyhovovala, kdežto představa smaženice mě lákala velice. Květa prohlásila, že jí bude také spíše vyhovovat, když jí při úklidu nebudeme překážet, ale princeznu si musíme vzít s sebou. Při oznámení babi, že jdeme na houby, jestli by nechtěla jít s námi, se úplně rozzářila a okamžitě se začala připravovat na cestu.
Chodili jsme lesem a občasným voláním se hlídali, abychom jsme se neztratili. Princezna cupitala přede mnou a já jí ukazoval, co se sbírá a co ne, a jak se odřezává houba, aby zůstal kořínek v hlíně a princezna běhala a ukazovala houby jedlé i nejedlé. Asi po hodině jsme se sešli k malému odpočinku. Zatímco já s princeznou jsme měli v košíku sotva pokryté dno, Milijarda svůj koš málem neunesl. Nechtěl jsem věřit, že toho stihl tolik a trochu jsem se mu na jeho úlovky podíval.
„No jo, kamaráde, jenže tento poddubák je samý červ. A toto není hříbek, ale hořčák.“ Vyhazoval jsem mu z košíku jeho nasbíraný majetek.
„Já to vím, ale já si přišel do lesa odpočinout a pochutnat si na sbírání. Mně je jedno, že až přijdeme domů, že se dvě třetiny košíku vyhodí, ale ta chuť houbaření splní pro mě svůj úkol. Tím úkolem je zapomenout na starosti a svět a léčit si duši. To je to pravý houbaření. Nejde o to, donést domů jen to, co se dá použít, ale o to, abych si vychutnal sbírání a užil si lesa.“ Přesvědčoval mě Milijarda.
Chtěl jsem mu oponovat, ale právě dorazila babi, která měla košík plný a v něm takové poklady, jako kotrč, praváky a spousta jiných, o nichž jsem ani nevěděl, jak se jmenují. Myslel jsem, že jsem dobrý houbař, ale babi nám ukázala, že se máme co učit celý život. Doma jsme pak při čištění hledali v atlasu hub bábiny poklady a zjistili jsme, že vše, co nasbírala, je jedlé a chutné.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!