Brzy ráno jsem vyrazil přes Užhorod a Lvov ke Kyjevu. Ukrajina je zvláštní země. Nejdřív vede cesta přes Karpaty. Chudé vesnice, podél cesty ženy se stolečky, na nichž prodávají své výrobky. Navštívil jsem jeden obchod a nevím, proč se to tak jmenovalo.
Dva, či tři druhy zboží a to bylo vše. Když začaly roviny, uviděl jsem například zamrzlé jezero, na němž stálo několik rybářů. Každý měl svou vysekanou díru a čekal na úlovek.
Uprostřed jezera stál Žigulík. Jeho majitel byl zřejmě místní boháč. Vozů je tu totiž velmi málo. To, že stál na jezeře, nebyl od něj vůbec žádný risk. Mrzlo a led byl půl metru silný. Další cesta byla nudná. Jedete sto kilometrů a pak je zatáčka. Potom jedete dalších sto kilometrů, a co nevidíte? Druhá zatáčka. Občas vesnice, či spíš pár dřevěných domků a miniaturní kostelík. U každé byla autobusová zastávka. Nikdy jsem však žádný autobus nepotkal. Jen mladíky s palcem otočeným dolů. To byli, jak jsem zvěděl na hranicích od kolegů, překupníci nabízející prodej laciné nafty. Ten palec dolů značil to, že vám jako lejí do nádrže. Večer jsem dorazil několik desítek kilometrů před Kyjev. Na hlídaném parkovišti jsem zaplatil směšně málo za parkovné a večeři. Sprchu tu však neměli.
Ve čtvrtek jsem konečně dorazil na vykládku do města Kryvyj Rih. Přijel jsem před firmu a vstoupil do haly. Když vrátný pochopil, kdo jsem, okamžitě mě poslal k autu, a prý abych se od něj nevzdaloval, dokud pro mě nepřijdou. Nechápal jsem, proč byl tak vystrašený, ale později mi technik prozradil, že kdysi přijela podobná zásilka, a než se řidič ve vrátnici nahlásil, auto i s nákladem někdo ukradl. Po deseti minutách přišel technik a přisedl si na místo spolujezdce. Mluvil obstojně anglicky a navedl mě do vojenského objektu, kde bude vůz hlídán po dobu vyclívání. Poradil mi, abych si vzal nejnutnější věci a pokud možno nechal cennosti v autě. Tady budou v bezpečí. U brány na nás čekala Čajka, která nás dovezla do centra. Měl jsem od nich zaplacený hotel do pondělí. Kdyby se však stalo, že by sebou celníci hodili, dá mi vědět. Ještě mi doporučil, abych byl obezřetný a i s Čajkou odjel. Seděl jsem ve studeném pokoji s mobilem, (který mi nebyl k ničemu, protože tu žádný signál nebyl), s Miloušem, s klarinetem a padesáti eury. Byl jsem unaven a po koupeli jsem hned usnul.
Pátek jsem prošel toto nezajímavé hornické a hutní město plné paneláků a socialistických budovatelských reklam. Navštívil jsem několik obchodů s vírou, že něco koupím Květám. Byla to bída s nouzí. Zakoupil jsem pouze dvě věci. Akční digitální kameru do auta. Může být zapnuta stále a v případě potřeby si mohu nahraný záznam stáhnout. A ještě pět lahví vodky. Jinak mě nezaujalo zcela nic. Naštěstí byl můj hotel spojen s restaurací, takže jsem zbytek víkendu strávil v pokoji s klarinetem a s Miloušem. Teď se mi potvrdilo, že jméno Milouš je to pravé. Bez něj bych se tu ukousal nudou. V sobotu jsem z budky volal domů. Květa byla ráda. Můj mobil tu nefunguje a měla o mě strach. Na chvíli mi dala i princeznu. Za půl hodiny jsem dostal od obou tisíc pusinek a bylo mi líp. Vzal jsem si klarinet a dlouhou dobu na něj hrál. Už mi to celkem jde. Sice neznám pořádně noty, ale jen tak si preludovat je lepší, než cvičit z not. Za poslední měsíce jsem si hru oblíbil. Hrál jsem každý den během pauzy, i večer před spaním. Klarinet byla jedna z nejlepších věcí, která mě mohla potkat. Zkoušel jsem po paměti hrát všechny melodie, které znám. Počínaje dětským Prší, prší, až po Malou noční hudbu od Wolfganga Amadea Mozarta. Vždy, když jsem během dne zaslechl v rádiu nějakou hezkou melodii, zapsal jsem si její název na papírek a večer jsem zkoušel seznam přehrávat. Bylo skvělé, když se mi podařilo podle sluchu najít tu správnou tóninu a vyfoukat melodii.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!