Moje mise dopadla na výbornou. Donesl jsem skoro vše. Sice jsem musel jít s taškami do auta dvakrát, ale nikoho jsem nepotkal a nikdo mě neviděl. Nebyla to krádež, ale cítil jsem se, jako bych vylupoval banku. Když jsem přijel domů, Květa mi přišla naproti. Bylo na ní vidět, že byla také nervózní. Dala mi pusu na líce a bylo to velmi příjemné. Všechny její věci jsme odnesli do pokoje a já si cestou všiml, že je umyté nádobí. Ten večer jsem kupodivu usínal s úplně jinými pocity, než jsem před polednem cítil při přemýšlení v křesle. Najednou tu bylo něco, co ty prázdné stěny oživilo. Nechtěl bych přehánět a psát, že se ovzduší naplnilo štěstím, ale mé pocity nebyly od tohoto pojmenování daleko.
Druhý den po snídani jsem byl rozhodnut, že si s Květou o všem popovídám reálně. Je potřeba si jisté věci vyjasnit. Uvařil jsem nám kávu a začal jsem nesměle: „Víš Květuš, já asi zítra odjedu do práce a je nutné, abychom si určili nějaká pravidla, či spíše, abychom se na nich dohodli.“ Podívala se nejistě a vystrašeně řekla: „Máme vypadnout?“ Mně bylo v tu chvíli, jako bych řekl sprosté slovo. „Panebože ne, proto to neříkám! Ale nebudu tady několik dní a vlastně nevím, čím se živíš, jestli chodíš do práce, jestli malá chodí do školky, jestli jestli jestli…“ Pochopila, že chci jen víc informací a vysypala je na mě tím způsobem, že jsem je skoro ani nestačil pochytat.
„Vydělávám si jako překladatelka. Mám státnice z italštiny a dánštiny. Moc práce nemám, protože můžu dělat překlady pouze přes internet, kvůli Květušce. Nemohu jít na banket, nebo schůzku podnikatelů a tlumočit přímo. Takže mé překladatelské aktivity jsou dost slabé. Kdybych chtěla překládat přímo, museli by vymyslet večerní školku, protože všechny večírky jsou večer. Hlídání nemám a ani ho nechci. Přesto to, co vydělám, stačí na základní životní potřeby. K tomu mám něco málo z podpory. Ještě nějaké otázky?“ Závěrečnou větu řekla s úsměvem. Vytáhl jsem z kapsy připravenou obálku s penězi a položil ji na stůl.
„Tak a teď já. Bydlení u mě máš zadarmo. Platíš hlídáním domu a jeho částečným udržování. Budeme tady bydlet jako kolegové, spolužáci, či partneři se vším všudy. Nazvi si to, jak chceš, ale mé prádlo samozřejmě prát nemusíš, chodím do prádelny, a když budeš mít náladu a uvaříš i pro mě, tak to samozřejmě neodmítnu. Tento týden by mělo přijít vyúčtování elektriky. K tomuto účelu máš tady několik tisícovek, protože nevím, jestli nebude třeba něco doplatit.“
K první obálce jsem přidal ještě jednu a pokračoval. „Tady máš druhou obálku, kterou můžeš používat v případě potřeby. Spižírna zeje takřka prázdnotou, tudíš jestli chceš, nakup za to zásoby, nebo něco jiného, tahle obálka je ti k dispozici.“
Květa na mě koukala jako… Nevím, jestli jste někdy viděli krtka, který právě vylezl z díry, ale asi takhle jsem si ho představoval. Chystala se něco říct, ale zazvonil jí telefon. Chvíli s někým mluvila, a když zavěsila, zeptala se nesměle: „Mám na internetu práci, nevím, kolik času mi zabere, ale asi několik hodin. Mohl bys, prosím tě, dát chvíli pozor na Květušku?“ Neodpověděl jsem a jen jsem přikývl a odebral se do pokoje za princeznou. Květuška si hrála s mými hračkami a já vyndal z knihovny pohádky a nabídl jí, že jí je přečtu. Okamžitě se posadila na pohovku a já si sedl vedle ní. Po druhé pohádce usnula. Přikryl jsem jí dekou a položil knihu. Zavřel jsem na chvíli oči a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby tu zůstaly natrvalo. Jistě znáte ten spánek, kdy zavřete oči, vzápětí je otevřete a zjistíte, že jste spali třeba hodinu. To se teď stalo mně. Na chvíli jsem usnul a nevím, jestli to bylo pár vteřin, nebo dvě hodiny, ale když jsem oči otevřel, zjistil jsem, že u dveří stojí Květa a s úsměvem se dívá, jak s princeznou ležíme vedle sebe a oba chrápeme. Nahlas asi jenom já.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!