S Karlem Vojánkem jsme se sešli na hlavní třídě v jedné malé restauraci. I když je Karel právník, působil na mě čistým dojmem. Asi to má v popisu práce, aby vypadal důvěryhodně. Květa nás představila a odešla s princeznou do centra. Celý svůj problém jsem mu vysvětlil a čekal, co na to řekne. Zeptal se mě ještě na několik detailů a pak seděl a pil kávu. Za několik minut řekl jen dvě slova. To půjde. Nic víc. Požádal mě o všechny podklady a odešel. Bylo to takové nemastné, neslané setkání, že jsem si od něj moc nesliboval. Hned po příchodu domů jsem mu všechny podklady okopíroval a poslal e-mailem a dá se říct, že jsem ho pustil z hlavy.
Květa dostala překlad. S princeznou jsme konečně dodělali postel a s pocitem dobře vykonané práce jsem jí navrhl, abychom šli na plovárnu. Byla nadšená. Bazén byl nedaleko a já ji tam učil plavat. Když jsme přišli domů, Květa ještě neměla práci hotovou. Uvařili jsme večeři a šli na kutě. Než jsem malou převlékl do pyžama, zaslechl jsem, že Květa s někým mluví. Natáhl jsem uši a zaslechl jen: „Požádal mě o ruku. Babi, já jsem tak šťastná…“
Ráno mi zavolal Topinka, že by se mnou šéf chtěl mluvit, jestli mám čas. Chystali jsme se s Květou na úřad, kvůli svatbě, a tak jsem řekl, že přijdu. Obřad jsme objednali na příští víkend, to je za devět dnů. Zároveň jsme se s Květou dohodli, že si k svatebnímu slibu připravíme nějaké verše, nezávisle na řeči, kterou bude pronášet oddávající. Oběma se nám tyto běžné přednesy oddávajících nelíbí. Docela jsem byl překvapen tím, že s tímto nápadem přišla jako první Květa. Zdá se mi, že ji miluju víc a víc. Potom mě holky odvezly do Aikumy a jely zajistit nějaké „důležité“ věci, jako například svatební šaty.
V kanceláři jsem si sedl do křesla a počkal, než šéf dotelefonuje. Když po pěti minutách konečně položil mobil, omluvil se a začal nesměle hovořit:
„Chtěl bych se zeptat, jestli máte již nějaké zaměstnání.“ Odpověděl jsem, že nikoli a on mi navrhnul, abych po dobu, než budu mít oprávnění řídit, pracoval pro jeho firmu jako dispečer. Řeči umím, vzdělání mám a ostatní mě prý naučí Topinka. Nečekal jsem takovou nabídku a spíše jsem očekával ukončení, či nějakou náhradu škody za zdržení poslední přepravy, takže mě to dost zaskočilo. Po chvíli váhání jsem řekl, že si to rozmyslím, a když tak se ozvu.
Po odchodu z Aikumy jsem navštívil svého lékaře, abych mu předal výsledky rozboru. Originály jsem si nechal a odevzdal jsem mu pouze kopie. Chvíli dokumenty studoval a posléze se ke mně otočil.
„Musím se vám omluvit. Při minulé návštěvě jsem zřejmě nepochopil, že si nevymýšlíte. Je to opravdu hodně vzácná abnormalita. Přiznám se, že by mě ani ve snu nenapadlo, že se objeví u nás. Zatím bylo zjištěno jen několik případů na světě. Sem chodí dost lidí, kteří si něco přečtou na internetu a pak, aby dostali neschopenku, předstírají třeba, že jsou malomocní. Vaše krev obsahuje CH3CHO. Acetaldehyd se v přírodě vyskytuje ve zralém ovoci, kávě a podobně. Je produkován rostlinami jako součást jejich metabolismu. V lidském organizmu vzniká při metabolizování etanolu alkoholdehydrogenázou, což je sice nezvyklé, ale jak je vidno, neškodí to vašemu organismu. S tím se dá normálně žít.“
Upozornil jsem ho, že jsem řidič a že s tím mám velký problém, ale řekl stejně jako pan profesor, abych tedy změnil zaměstnání. Ještě jsem zkusil, aby mi napsal, že i v případě 0,25 promile nejsem v podnapilém stavu a mohu řídit, ale o tom řekl, že je to nemožné, protože bych musel projít vyšetřením, které pojišťovna nehradí a on na to nemá ani přístroje ani prostředky. Požádal jsem ho proto o doporučení k někomu, kdo toto vše má. Kupodivu mi napsal doporučení ke stejnému lékaři, jako profesor Chotínský.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!