Do Švédska
V pondělí jsem sedl do svého auta a byl jsem velmi rád, že ho mám. Babička, se kterou jsem jel minulý týden, sice také sloužila, ale pohodlí modernějšího vozu se nedá nahradit. Po naložení jsme s Pavlem vyjeli těsně v závěsu na sever. Večer jsme dorazili do přístavu v Rostocku, odkud nám jel trajekt. Hned jsme se v přijímací kanceláři nahlásili a posléze zajeli na seřadiště. Za dvě hodiny přijela obrovská loď. Byla ještě o poznání větší, než ta v Callais.
Dvacet minut z ní vyjížděly kamiony a osobní vozy a mně se zdálo, že se tam všichni ani nemohli vejít. Poslal jsem Květě mms této krásné lodi a připsal:
Život je krásný ze všech stran
když je mi horko najdu stín
i v této lodi vlnami uhoupán
vzpomínám jen na tvůj klín
Do patnácti minut jsem dostal mms, na níž byly všichni čtyři, to je Květy babi i Čertík. Na dodatku bylo jen stručné: Máme tě rádi.
Během patnácti minut jsme najeli na trajekt. Byl jsem nervózní, ale vše jsem zvládl. Po vystoupení z vozu v podpalubí mi Pavel povídá: „Zase se chystáš nakrmit rybenky?“ Jen jsem se zasmál a tvrdě mu odpověděl. „Tentokrát ryby zemřou hlady.“ Ale nebyl jsem si vůbec jist, jestli to bude pravda. Dostali jsme společnou kabinu a já padl na lůžko. Než se Pavel osprchoval, usnul jsem. Vzbudil mě, když byla sprcha volná, a řekl, ať sebou hodím, neboť jídlo vydávají už jen půl hodiny. Když jsem očistil tělo, došli jsme do jídelny.
Byl jsem překvapen nabídkou jídel, ale neriskoval jsem a objednal si řízek a hranolky. Pavel si pochopitelně dal opět tu svou rybenku. Během jídla jsem mu vyprávěl o uzené rybě v Itálii a on mi odpověděl: „No jo, to je ale čerstvá ryba a od soukromníka, to se s těmahle mraženejma kejdama nedá srovnávat.“ Po chvíli mlčení zase promluvil. „Tedy řeknu ti, že ta tvoje by ale stála za hřích.“ Naznačil jsem mu, že je to slušná holka a že jestli něco…, tak uvidí.
„Ostatně máš svojí ženu,“ pokračoval jsem. Posmutněl a řekl, že to právě asi už nemá. Nechtěl jsem moc vyzvídat, ale když jsme dojedli a došli na pokoj, rozhovořil se sám. „V pátek mi oznámila, že odjíždí k mamince a že neví, na jak dlouho, protože maminka potřebuje někoho doma. Když jsem však zavolal na stabilku ke tchýni, ta mi oznámila, že u ní Jarka není.“
Netoužil jsem po tom, aby Pavel dál něco rozváděl, neboť by mohl nakazit smutnými myšlenkami i mě a já byl v tu chvíli prostě ohromně šťastný. Na Miloušovi jsem si pustil svůj nejoblíbenější film Vesničko má středisková. Usnul jsem. Zdálo se mi, že se princezna topí a já ji nemůžu vytáhnout. Květa mě přivázala k posteli a v erotickém oblečení, které nosí dominy, mi přikazovala, co mám dělat. Ležel jsem na posteli a díval se, jak Květuška mizí pod hladinou. Vtom jsem se probudil. Loď se houpala a mně bylo trochu zle. Na zvracení to však nebylo. Pavel spal. Vstal jsem a šel se projít. Došel jsem až na palubu, kam chodili kuřáci, a sedl jsem si na lavičku. Moře se vlnilo a mě pocit zvracení pomalu přecházel. Noční moře je krásné i kruté. Žlutomodrá přechází do černé a odrazy měsíce se houpou na vlnách. Představa, že bych tam spadl, mě děsila. Radši jsem se díval na nebe. Za chvíli mě veškeré nepříjemné pocity opustily a já došel opět do kabiny. Pavel se probral a zeptal se, jestli jsem krmil. Řekl jsem hrdinsky, že ne a zase jsem usnul.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!