Vykládka, nakládka a cesta do Anglie. Jak prostě by se dal shrnout jeden den v práci. Pomalu však zjišťuji, že každý den stojí za povšimnutí. I ten nejobyčejnější z obyčejných přináší něco nového, popřípadě cosi, co bych nazval uspokojení, těšení a poznávání. Někdy jsou tu samozřejmě i jiná přirovnání, typu vztek, únava či problémy, ale to je holt život. Čím déle jezdím, tím více mám tuto práci rád. Je pravda, že odloučení od bližních je hodně veliká daň, ale když vám příjde esemeska typu: Dnes se brácha s Bohunkou nastěhovali. Květuška ve školce řekla, že je její táta kamiloňák a Čertík posral koberec. Miluju tě KS, máte na pár dní nabito.
Zároveň nemůžu opomenout kontakt s lidmi. I přes občasnou řečovou bariéru mám vytipované lidi podle toho, jak s vámi jednají. V tomto směru se ze mě stává psycholog. Už na první pohled poznám, jestli se můj kolega, spolupracovník či lépe řečeno kontaktník (s většinou skladníků, řidičů i ještěrkářů přijdu jen do krátkého kontaktu) chce družit, či ne. Nejhorší jsou tací, kteří se druží bez varování za účelem utužení vlastního ega. Přijdou a bez skrupulí se zeptají: „Gavariš pa ruski?“ Je nanejvýš jasné, že znají tuto frázi z filmů a z devadesáti procent neznají jediné slovo v ruštině. Vidí českou espézetku a řeknou si, že jsem výchoďák. Jenže se nechtějí družit, ale touží mít navrch. Když jim odpovím, že na mě mohou mluvit anglicky, německy, francouzsky, španělsky, česky nebo slovensky, ale že ruštinou nedisponuji, mají radost, že rusky neumím a oni jsou tím pádem ve výhodě. Když se jich však zeptám rusky, kde byli na prázdninách (což je jedna z mála frází, kterou z ruštiny znám), pokrčí rameny a s družením je konec.
Další sortou jsou lidé, kteří vámi už z principu opovrhují. Nejlepší je si těch chudáků nevšímat. Docela se mi líbí k těmto postiženým přirovnat slovní spojení špatný vzduch. Jsou neškodní a člověk je musí chvíli přetrpět a vydýchat. Velkou měrou mi vyhovují takzvaní potřební. Jsou to řidiči jako já, ale z nějakého důvodu neměli delší dobu kontakt s česky mluvícím jedincem. Ti mluví a mluví, a i kdyby hřmělo, nepustí vás ke slovu. Mají potřebu se vypovídat. Dost často se stává, že žadoní o kousek novin či časopisu, když už nemají co číst. Je častým jevem, že na cestách vyslechnete příběhy zajímavé, zvláštní, ale většinou bez pointy a bez konce. Takových neukonečných příběhů jsem za dobu své cestovatelské éry vyslechl nekonečně hodně.
Večer jsme dojeli před Callais s tím, že budeme ráno pokračovat přes kanál La Manche. Po všech obvyklých procedurách, tím myslím večeři a hygienu, jsem se uložil s Miloušem na lůžko a vzal si sluchátka. Opět jsem se dal do třídění svých zálohovaných informací a k tomu jsem si pustil rozhlasovou hru od Fjodora Michajloviče Dostojevského, Idiot. Zároveň jsem si nemohl nevšimnout, že už třetí den Kolba před spaním do sebe obrátil malého tajtrlíka se slovy poď a neuškoď. Docela mě ta jeho tradice pobavila, ačkoli já alkohol nemusím, bylo na něm vidět, že je to pro něj obřad navýsost důležitý a zdraví prospívající. Netrvalo dlouho a Kolba mě z mého poslouchání vyrušil. Podával mi můj mobil se slovy, že se mnou chce mluvit šéf. Vzal jsem si telefon k uchu. Nechtěl bych zkreslovat náš rozhovor a předvedu vám, jak se začátek rozhovoru odehrál.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!