S Kolbou do Itálie
Kolba je u firmy již několik let. Má svůj vůz a šéf řekl, že je to jeden z nejlepších řidičů. Tentokrát ale musel vyměnit svou káru za můj Květák. Jeho auto bylo nemocné. Prý nachlazená převodovka. Podíval jsem se, jak jsem to zaparkoval a skutečně. Malinko jsem nacouval do hromádky šotoliny, smetí a odpadků, které se u plotu povalovaly. Nic se vozu nestalo, jen jsem malinko rozhrnul škváru. Kdyby se tu občas uklízelo, bylo by to lepší. V duchu jsem nadával. Než jsme s Kolbou vyjeli, ještě jsem přeměřil tlak v pneumatikách. Byly však v pořádku. Napsal jsem šéfovi. Halo halo, tlaku ze je malo? To by to hralo, aby se vam neco nezdalo. Bohudik se vam to vsak jen zdalo, ponevac tam nebylo malo. Takze sefe koukej, byly vsechny oukej. A ze jsem nacouval do smeti? Nechte ho ukidit, at se nerozleti. Protoze to umim i lip. A v tom je ten vtip.
S Kolbou jsme naložili kartony. Divil jsem se, co že to nakládáme, neboť jsem od Milijardy věděl, že to má být nějaké kolečko. To však Kolbu rozesmálo. Vysvětlil mi, že kolečko se říká jedné cestě tam a zase zpátky. Takže kolečko Praha Palazzi Praha znamená, že v té samé firmě v Palazzi budeme skládat a zároveň nakládat. Kolba byl pohodář, vtipálek a muzikant. Celou cestu mi povídal. Nebylo to však to otravné mluvení. Dával mi hádanky, občas zpíval a někdy vyprávěl. Například mi pověděl o zdravení. Byl jsem zvyklý, že v Čechách se běžně cizí lidé nezdraví. Avšak ve většině zemí to prý neplatí. Nemyslí tím chůzi po přeplněných ulicích, kdy se proplétáte mezi těly spěchajících, ale chůzi po světě. Jestliže jdete například po vesnici, či po polní cestě, je slušné pozdravit kolemjdoucího. I když se neznáte, pozdrav dává najevo, že jste rádi, že jste se potkali. Tak to alespoň vnímá Kolba. Já osobně jsem si mohl potom mnohokrát vyzkoušet, že má pravdu. Také mi vysvětloval jeho teorii zácp. Tím samozřejmě neměl na mysli zácpu tělesnou, ale dopravní. Když je zácpa, máte dvě možnosti. Buď jet trpělivě v jednom pruhu a jako ovečka ve stádě čekat na lepší časy, anebo kličkovat mezi vozy a přejíždět z pruhu do pruhu. V obou případech zácpu neurychlíte a nakonec ve výsledku zjistíte, že jste kličkováním získali maximálně padesát metrů náskoku. Avšak jestliže budete kličkovat, o hodně víc se navztekáte a většinou naštvete i ostatní. O zjišťování příčiny zácpy máte také dvě možnosti. Buď příčinu zjistíte a většinou to bývá zúžení do jednoho pruhu následkem opravy komunikace nebo havárie, anebo se to rozjede a v tom případě jsou zase dvě možnosti. Buď je to zácpa zaviněná velkým nahuštěním vozů na jednom místě, anebo havárie, kterou, než k ní dojedete, policie a silničáři dokonale uklidí. Potom marně přemýšlíte, kde byla příčina. Nejhorší jsou zbytečné zácpy. To se stane, když na dálnici v protějším směru dojde k nehodě a řidiči ve vašem volném a nenarušeném směru pouze přibrzdí, aby se podívali na to neštěstí naproti. Tím samozřejmě vznikají nebezpečné situace a mnohdy dochází vlivem prudkého brzdění k nehodám i na této straně.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!