GAI
Druhý den jsem hledal cestu skrz Lvov. Špatně jsem však odbočil a po několika kilometrech jsem dojel ke Gaice. Gai (gosudarstvjennaja avtomobilnaja inspekcija) jsou na každém konci města, jako strážní budky se stálou policejní službou. Věděl jsem, že nejsem na té správné trase a na rozšířené silnici jsem se otočil. Než jsem otáčení dokončil, vyběhl z budovy policista a ukázal mi, ať zastavím na parkovišti. Když jsem tak učinil, požádal mě přísně o pasport a potom odešel směrem k budově. Neboť se stále nevracel, zamkl jsem a šel za ním. V kanceláři seděli dva. Ten, co mi odebral pas, byl menší, a měl na ramenou dvě hvězdy. Kolega mu říkal lajtnant. Druhý byl vysoký blonďák se třemi hvězdičkami na klopech. To byl starší lajtnant. Ani nepozdravil a jen ukázal na židli uprostřed. Usedl jsem a čekal, co bude. Menšího poslal přiložit do kamen a sám si vzal druhou židli. Sedl si naproti mně a spustil: „Što ty zděs sdělal? U GAI zapreščeno povaračivaťsja. Serjoža eto pravda?“ Serjoža dokončil přikládání a zařval: „Zapreščeno!“ Nadechl jsem se, že něco řeknu, ale Serjoža pokračoval: „Kak ty něznaješ, eto zapreščeno! Igor, on eto něznajet! I baže něznajet što u něvo prabľema.!“ A poslední slabiky mi řval skoro do ucha. Bylo na nich vidět, že jsou vděční za nějakou zábavu, protože na této opuštěné silnici toho za den asi moc neprojede. Potřebovali někomu ukázat, jak jsou důležití. A mě jim seslal sám Pán Bůh. Viděl jsem jasně, že nemá cenu se jakkoli přít a vytáhl jsem dvacet euro, abych jim zaplatil pokutu a konečně vypadl. Jenže touha bavit se, zvítězila nad penězi. Igor nevěřícně zakroutil hlavou a vstal.
„Ty chočeš nas děngami uplačivať?! Nas, Ukrajinsku miliciju? Mily moj, eto těbě lěchko něprajďot!“ Modlil jsem se, aby je to herecké vystoupení přestalo bavit, jenže čím víc hráli, tím víc se jim ta role zamlouvala. Serjoža vytáhl skleněnou trubičku s balónkem, která se u nás kdysi před lety také používala, a přiložil mi ji k ústům. Nafoukal jsem svých 0,25 promile, neboť trubička krásně zezelenala. Serjoža vítězoslavně podal trubičku Igorovi a ten na mě dobrých pět minut řval a řval. Skoro nic jsem nerozuměl, ale bylo na něm vidět, že ho řvaní baví.
Když se vyřval, řekl jsem, že mám v kamioně bumažku, že pro ní dojdu. Igor vstal, nasadil mi pouta a odvedl mě do auta. S želízky na rukou jsem vytáhl z desek kopii dokladu o mém zdravotním stavu, přeloženou do pěti světových řečí a ověřenou notářem. Ještě jsem mu podal vodku ve víře, že jeho přísnost zmírním. V kanceláři ji pak oba dobrých deset minut studovali a z jejich posunků bylo vidět, že ani jednu z těchto řečí neovládají.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!