Mikulášek
Na začátku víkendu jsme byli s Barborkou a Bohunkou sami. Milijarda odjel na školení a vrátí se až v neděli večer. V sobotu odjela Barborka za maminkou a na Bohunku to přišlo. Odtekla jí voda a já rodičku odvezl do nemocnice. Sestra se mě zeptala, jestli jsem otec a zda budu chtít být u
porodu. Než jsem stačil cokoli říct, Bohunka řekla, že ano, a vzala mě za ruku. Pošeptal jsem Bohunce, že to přece nemůžu Milijardovi udělat a že je to nebezpečné, když se má dítě narodit v sedmém měsíci. Bohunka se na mě usmála a prozradila mi, že se dítě narodí v termínu. „Tak proč se mě sestra ptala, jestli chci být u porodu, když to bude až za dva měsíce?“ Podivil jsem se. Bohunka se opět zkroutila v bolestech a i přesto se snažila udržet si úsměv. „Narodí se to dnes a bude to v termínu.“
Nechápal jsem její slova a myslel jsem si, že asi blouzní bolestí. „Přeci je to (počítal jsem na prstech) sedm měsíců a zapotřebí je devět, jestli se nepletu.“
„Ledažeby to dítě nebylo Jardovo.“ Pošeptala mezi křečí Bohunka. Vytřeštil jsem na ni oči a vyhrkl: „Ty to máš s někým jiným? Panebože, to se Milijarda nesmí dozvědět. Myslel jsem, že ho miluješ… a… ty to máš zatím s nějakým hejhulou!?“ Tentokrát se už neusmívala. Přišla sestra a položila Bohunku na lehátko. Ta drže se za břicho ještě stačila říct: „Miluju Jardu a nesmí se to dozvědět. Ten hejhula jsi ty.“
Za dvě hodiny se narodil malý Mikuláš Smutný. Šťastný otec byl u porodu a po skončení celé návštěvy se po uzavření dveří porodního sálu proměnil v milujícího strýčka. Dobrou hodinu jsem seděl na chodbě porodnice a přemýšlel, jak se s tím vyrovnat. Nemůžu letět na Zéland. Mám tu synka a Bohunku. Ale Bohunka mě nemiluje. Mě asi miluje Barborka. A já ji. A Milijarda miluje Bohunku a já mám rád Milijardu. Nemůžu svému synkovi říct, že je můj syn, aniž bych někomu neublížil. Možná bych tím přiznáním ublížil všem. Ne možná, ale určitě. Musím to překonat a svého synovce budu milovat, jako svého synka. Nebo spíše svého synka budu milovat jako synovce. Zplodil jsem druhé dítě a doposud nemám žádné. Pochopil jsem, proč navrhla Bohunka pro své dítě jméno Mikuláš. Nebylo to kvůli tomu, že jsem byl v té době v těžké situaci, ani kvůli Milijardovi. Ten důvod znala Bohunka od počátku.
Po tomto hodinovém rozmýšlení jsem zavolal Milijardu a oznámil mu, že se mu narodil syn, a že jsou oba v pořádku. Divil se, že v sedmém měsíci, ale jeho radost byla větší, než zvědavost a pochybnosti. Chtěl vědět míry, a tak jsem se šel zeptat. I když byla váha a délka novorozeněte průměrná, Milijarda neměl žádné podezření. Hned nato jsem zavolal Barborce a oznámil jí také tu radostnou událost.
Barborčinu maminku pustili z nemocnice, a tak se Barborka mohla nastěhovat znovu domů. Starala se o maminku až do našeho odletu. Já jsem dal výpověď a věnoval jsem se opravě společného domu a péči o společné dítě.
Na cestě vzduchem do jiného světa jsem ve výšce dvanáct kilometrů poprvé políbil Barborku jako milenec. Po sladké chuti jejich rtů jsem jí nasadil prstýnek po Květě. Tento první polibek odstartoval naše dlouholeté a šťastné žití.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!