Frikulín
V sobotu ráno jsem si přivstal, protože jsem mohl jet již jen pár hodin. Dojel jsem k Perpignanu a našel malé odstavné parkoviště s vyhlídkou na moře. Teprve tady jsem pochopil, proč se této oblasti říká Azurové pobřeží. Slunce začínalo pálit a moře mělo barvu sytě modrou. Stál jsem od pláže necelý kilometr. Hned jsem šel vyzkoušet, jaká je voda. Po dvaceti minutách se mi podařilo najít místo, kudy se dalo vstoupit do moře. Okamžitě jsem se svlékl a namočil se. Byla teplá, jako kafe. Vydržel jsem tam do oběda. Když jsem přišel hladový k autu, zjistil jsem, že na parkovišti přibylo jedno české vozidlo. Jeho řidič právě vařil a pozval mě na oběd.
Možná se podivíte, že je to v mém vyprávění časté, ale zjistil jsem, že mnozí, kteří vařit umí, jsou vděčni za kolegy, kteří stejně jako já se o vaření dozvěděli, až když začali mít hlad, a tito kuchtíci jim rádi nabídnou své výtvory, jen aby je někdo za jejich kulinářské umění, pochválil. Ono se prý špatně vaří pro jednoho. Během půlhodiny jsem bez námahy poobědval řízek s bramborem a já jen nakrájel rajčata z mých zásob, abych alespoň trochu přispěl. Oběd byl vynikající, ale to byla jedna z mála světlých chvil celého víkendu. Při této práci si kolegy nemůžeme vybírat a člověk, který se objeví, je jaksi přidělený Pánem Bohem. Frikulín byl jedním z nich. Jmenoval se Filip, ale já mu říkal Frikulín. V jeho řeči byla spousta amerikanismů, o kterých si myslel, že se jejich používáním stane zajímavější. Vše bylo free, cool a in. Takže to byl pro mě Fri-kul-ín. Už po třech hodinách se stal nesnesitelný. Jeho výřečnost, sebechvála, sebejistota a neomylnost mě otravovala. Snad jen jednu informaci jsem od něj přijal s vděčností.
Prozradil mi, že se dá na rádiu naladit české vysílání po celé Evropě. Je to sice nekvalitní příjem, ale když se setmí a vlny se trochu uklidní, mohu skoro každý večer slyšet zprávy. Usoudil jsem, že i když jsou kolegové na cestách mnohdy otravní, rozhovory s nimi jsou veskrze užitečné. K večeru jsem se zavřel do kabiny, a i když bylo těžké horko a dusno, dělal jsem, že spím.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.