Další práce mě opět potěšila. Nebyla to žádná exotická trasa, ale měl jsem naložit a jet do Čech. Již teď jsem se těšil na Květy a na „domov“. Cestou domů mě nepotkalo žádné nepříjemné setkání, ani pohroma, ale jeden zážitek mám a tak vám ho povím. Při průjezdu Rakouskem jsem si tentokrát neužíval krásné přírody, neboť pršelo a vidět bylo jen to, co je v okolí jednoho kilometru. Představoval jsem si tu nádheru za mlžným a dešťovým oparem a jel jsem celkem v pohodě. Až do doby, než mě předjel policejní vůz a rozsvítil na zadním okénku nápis „bitte folgen“ (prosím následujte mne).
Zajel jsem s nimi na parkoviště a po zastavení si to ke mně hned namířil jeden z policistů. Otevřel jsem dveře a v klidu očekával jeho kontrolu. Nebyl jsem si vědom žádného přestupku a snažil jsem se při jeho příchodu o úsměv. Jaké bylo mé překvapení, když se mě po pozdravu hned zeptal, jestli mám eura. Odpověděl jsem po pravdě, že něco málo ano, ale že nevím, proč bych měl platit „štráf“ (pokutu). Zasmál se a řekl, že měl na mysli drobné. Ani to jsem ještě nepochopil a začal jsem trochu koktat. Policista mi však vysvětlil, že jeho kontrola není oficiální, ale že s kolegou sbírají ruby mincí ze všech evropských států a že by se rád podíval, jaké mám mince, protože se s kolegou vsadil, že u mě jistě něco do své sbírky najde. Konečně jsem pochopil, oč mu jde a vyndal peněženku, se svými drobnými mincemi. Prohrábl celou zásobu a našel několik centů, pěticentů a jiných drobných z Finska, Slovenska a Belgie. Vytáhl svou portmonku a za ty moje mi dal své rakouské. Poděkoval a omluvil se za zdržení. Ihned na to nasedl a oba odjeli. Zůstal jsem stát. Stejně jsem uvažoval o pauze a napadlo mě, že bych také mohl sbírat ty mince. Jezdím po celé Evropě, a tak budu moci svou sbírku lehce doplňovat. Abych se přiznal, až do dnešního dne jsem o rubech eur nic nevěděl. Prohrabal jsem svou zásobu drobných a zjistil, že mám docela dobrý začátek. Jestliže má každá měna osm mincí, to je 1,2,5,10,20,50 centů a 1+2eura, musí být zákonitě při dvanácti státech eurozóny 8×12=96 mincí. A já měl ve své kapse již teď čtrnáct úlovků.
Ráno mi Milijarda napsal esemesku. Jak jsi na tom? Dojezd na vykladku plati? Odpověděl jsem mu veršovaně:
Dobre rano Jaro
sice neni Jaro
dojezd, ten vsak plati
slava, tyden se nam krati
Do deseti minut mi přišla zpráva:
Aaaa pan je v dobrem rozmaru
versovackami o jaru
dava mi znati
ze cas dojezdu plati
Miljarda se chytil. Od té doby se rýmovačky staly naší jakousi prestižní věcí.
Domů jsem přijel pozdě večer. Sotva Květa přijela, litoval jsem, že nemáme víc času. Měla na sobě nádherně střižené bleděmodré šaty a byla k zulíbání. Princezna spala u babi a já ji jen políbil na čelo. Babi byla také v posteli, ale Květa mi prozradila, že poslední dny babi jen leží. Milijarda doma nebyl, prý je u té Bohunky. To mi vyhovovalo. Oznámil jsem Květě, že mě dnes zajímají pouze tři věci a to vana, lednice a postel. Zeptala se, jestli se má jít také osprchovat, anebo jsem unaven. Odpověděl jsem, že ta postel musí být naplněná jejím krásným tělem a přitiskl jsem jí ke svému pasu. Políbili jsme se a hned jsme mířili do koupelny, abychom se nezdržovali. Po vynikající večeři jsme oba doslova utíkali nahoru, abychom dohnali desetidenní půst. Tedy u mě to bylo díky Janě a Karlovi méně, ale tím bych se před Květou nechlubil. Jednu věc však musím uznat, že náhodný sex opravdu podporuje milování manželské. Sice jsem toho s Květou ještě tolik neprožil, ale milování po jiné zkušenosti mělo nový svěží nádech. Doufám, že jsem ten pocit neměl jen já. Zároveň jen můžu doufat, že se tento pocit neodehrával i v duši Květy, protože by to znamenalo, že mi byla také nevěrná. Polemizuji o chroustech. Jsem zralý na vyšetření. Neměl bych být příště náhodným známostem tak vstřícný.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.