Už cesta sama o sobě byla velice zvláštní. I když ve mně dřímal smutek, neubránil jsem se skvělé náladě, kterou mí spolucestující měli, a po hodině jízdy a jejich neustálém brebentění a veselém vyprávění jsem dokonce s nimi začal i zpívat.
Svátky na horách byly i přes můj smutek pěkné. Všude vládla vánoční nálada a sníh a mráz dodávaly tomuto dojmu skvělou kulisu. Ubytovali jsme se na pokoji se čtyřmi lůžky. Celý zbytek dne jsem pročítal scénář k vystoupení, abych měl přibližný přehled, kde, co a jak mám hrát. Pět minut před zahájením vystoupení jsem se šel podívat do sálu, abych zjistil náladu obecenstva. Bylo nabito. Ženy, muži, děti, prostě celé rodiny zájemců o divadelní vystoupení čekaly ve svátečním oblečení na to divadlo z Prahy. Pokřižoval jsem se a má tréma stoupla o sto procent. Nejvíce mě rozhodilo, že jsem v jedné zadní řadě uviděl Kurva Martina. Tak to bude můj konec. I přes tyto počáteční pocity dopadlo mé hraní skvěle a museli jsme se třikrát vracet ze zákulisí, abychom se poklonili publiku. Kurva Martin si po skončení přišel pro podpis. Samozřejmě, že mu nešlo o naše autogramy, ale chtěl se pochválit se svou novou, mladou partnerkou. Mé kolegy však pobavil skromným obdivem, který zněl: Byli ste kurva dobrý.
V sobotu jsme byli pozváni do jedné rodiny na zabijačku. Byli to nějací vzdálení příbuzní Barborky. Poprvé v životě jsem viděl proces, při kterém vznikají tak vynikající dobroty, jako je ovar, tlačenka, jitrnice, či prdelačka. Byl jsem u vytržení z té řeznické symfonie, při které sliny tečou, a obdiv k řezníkovi stoupá. Každý z nás si domů přivezl výslužku, která se nemůže rovnat běžným výrobkům, zakoupeným v obchodě. Tlačenka byla jemně kořeněná. Jitrnice plné chuti a ovar voněl třikrát více, než z odleželého masa ze samoobsluhy.
Když jsem však přijel domů, ještě než jsem vstoupil do domu, zaslechl jsem větu, kterou pronesl Milijarda. Nevím detaily, ale jeho slova zněla: „HIV zároveň.“ Vyděsil jsem se představou, že tuto nemoc má on či Bohunka. Hned jsem se zeptal, o čem je řeč, ale naštěstí mě Milijarda uklidnil, protože jeho slova, jak mi později vysvětlil, byla: „Ve větě Hora svatého Vavřince se píše velké písmeno há i vé zároveň.“ Učil totiž Bohunku pravopis. V neděli jsme s Bohunkou a Milijardou hodovali.
Jako prý každý rok, tak i letos se mezi svátky konalo školení profesionálních řidičů. Snad poprvé jsem uviděl celé osazenstvo podniku. Většinu kolegů jsem potkal již na dvoře či v kanceláři, ale byli i tací, které jsem nikdy neviděl. K mé veliké radosti jsem zjistil, že mezi zaměstnanci chybí Jarmil. Už u nás nepracuje. Před zahájením přišel šéf, poděkoval všem za celoroční práci a neopomněl připomenout, abychom pracovali pilně a zodpovědně. Na konci jeho projevu poprosil o minutu ticha za Pavla. Než odešel, požádal mě, abych s ním šel ven. Tam mi kondoloval a při té příležitosti jsem ho poprosil, jestli by nebyla nějaká nakládka pro mě na tento týden. Potřebuji být v práci, abych lépe snášel to trápení. Ozval se během dne. Skvělá cesta. Pojedeme dvě auta do irského Belfastu. Řidičem druhého vozu nebude nikdo jiný, než Kolba.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!