Už cesta sama o sobě byla velice zvláštní. I když ve mně dřímal smutek, neubránil jsem se skvělé náladě, kterou mí spolucestující měli, a po hodině jízdy a jejich neustálém brebentění a veselém vyprávění jsem dokonce s nimi začal i zpívat.
Svátky na horách byly i přes můj smutek pěkné. Všude vládla vánoční nálada a sníh a mráz dodávaly tomuto dojmu skvělou kulisu. Ubytovali jsme se na pokoji se čtyřmi lůžky. Celý zbytek dne jsem pročítal scénář k vystoupení, abych měl přibližný přehled, kde, co a jak mám hrát. Pět minut před zahájením vystoupení jsem se šel podívat do sálu, abych zjistil náladu obecenstva. Bylo nabito. Ženy, muži, děti, prostě celé rodiny zájemců o divadelní vystoupení čekaly ve svátečním oblečení na to divadlo z Prahy. Pokřižoval jsem se a má tréma stoupla o sto procent. Nejvíce mě rozhodilo, že jsem v jedné zadní řadě uviděl Kurva Martina. Tak to bude můj konec. I přes tyto počáteční pocity dopadlo mé hraní skvěle a museli jsme se třikrát vracet ze zákulisí, abychom se poklonili publiku. Kurva Martin si po skončení přišel pro podpis. Samozřejmě, že mu nešlo o naše autogramy, ale chtěl se pochválit se svou novou, mladou partnerkou. Mé kolegy však pobavil skromným obdivem, který zněl: Byli ste kurva dobrý.
V sobotu jsme byli pozváni do jedné rodiny na zabijačku. Byli to nějací vzdálení příbuzní Barborky. Poprvé v životě jsem viděl proces, při kterém vznikají tak vynikající dobroty, jako je ovar, tlačenka, jitrnice, či prdelačka. Byl jsem u vytržení z té řeznické symfonie, při které sliny tečou, a obdiv k řezníkovi stoupá. Každý z nás si domů přivezl výslužku, která se nemůže rovnat běžným výrobkům, zakoupeným v obchodě. Tlačenka byla jemně kořeněná. Jitrnice plné chuti a ovar voněl třikrát více, než z odleželého masa ze samoobsluhy.
Když jsem však přijel domů, ještě než jsem vstoupil do domu, zaslechl jsem větu, kterou pronesl Milijarda. Nevím detaily, ale jeho slova zněla: „HIV zároveň.“ Vyděsil jsem se představou, že tuto nemoc má on či Bohunka. Hned jsem se zeptal, o čem je řeč, ale naštěstí mě Milijarda uklidnil, protože jeho slova, jak mi později vysvětlil, byla: „Ve větě Hora svatého Vavřince se píše velké písmeno há i vé zároveň.“ Učil totiž Bohunku pravopis. V neděli jsme s Bohunkou a Milijardou hodovali.
Jako prý každý rok, tak i letos se mezi svátky konalo školení profesionálních řidičů. Snad poprvé jsem uviděl celé osazenstvo podniku. Většinu kolegů jsem potkal již na dvoře či v kanceláři, ale byli i tací, které jsem nikdy neviděl. K mé veliké radosti jsem zjistil, že mezi zaměstnanci chybí Jarmil. Už u nás nepracuje. Před zahájením přišel šéf, poděkoval všem za celoroční práci a neopomněl připomenout, abychom pracovali pilně a zodpovědně. Na konci jeho projevu poprosil o minutu ticha za Pavla. Než odešel, požádal mě, abych s ním šel ven. Tam mi kondoloval a při té příležitosti jsem ho poprosil, jestli by nebyla nějaká nakládka pro mě na tento týden. Potřebuji být v práci, abych lépe snášel to trápení. Ozval se během dne. Skvělá cesta. Pojedeme dvě auta do irského Belfastu. Řidičem druhého vozu nebude nikdo jiný, než Kolba.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.