Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

   „Nevím,“ začal jsem nesměle,jak si to dárcovství představujete, nikdy jsem o tom neslyšel a netuším, co je k tomu zapotřebí.“ Dokončil jsem svůj krátký koktavý projev. Odpověděla suverénně, že k tomu, aby otěhotněla, je potřeba jen můj souhlas a můj úd a jinak se o všechno postará ona. Byl jsem z tohoto návrhu velmi šokován, a nezmohl jsem se na žádný slušný výraz a bez předchozího uvážení jsem jí odpověděl:To jako, že… my… dva… tady… teď… budeme… souložit?“ Usmála se a sepnutými dlaněmi poprosila jako malé děcko, když chce bonbón.

   „Asi je to pro tebe šok, ale my nemáme jinou možnost. A když už se nám líbíš oběma, byla by to pro nás životní výhra. Podívej. Jaké výhody to má? Neznáme se, nevíme, odkud jsme, jen že jsme z Česka a zřejmě se nikdy už neuvidíme. Nemusíš mít strach z prozrazení ani z jiných problémů, protože my ani nevíme, u jaké firmy jezdíš, jak se jmenuješ a kde bydlíš. Jsem zdravá a pohlavní nemoc nehrozí. Doufám, že to platí i o tobě? Na závěr ti mohu říct, že se mi líbíš natolik, že bych se v případě tvého souhlasu na to dárcovství i těšila. Tak co? Mám zavolat Karla?“

   „Ale já se před týdnem oženil!“ Snažil jsem se zakrýt své toužení, které zápasilo s bezmocností v nabízené příležitosti. Jana na mě viděla ten zápas a slezla z postele. Přiklekla si k mému lůžku a pohladila deku v místech, kde tušila mého dárce. Trefila se dokonale. Hned na to vstala, otevřela dveře, podívala se do chodby a zašeptala:Pojď, souhlasí.“ Karel vešel a přistoupil k posteli.

   „Nevstávej, chci ti jenom poděkovat. Jestli to bude kluk, bude se jmenovat Mikuláš.“ Řekl a posadil se na protější postel.

   „No počkejte, to… ty budeš u toho?“ Nechápal jsem ještě všechny důsledky tohoto počínání.

   „Samozřejmě. Karel chce, aby viděl, jak se naše dítě rodí a že mu nebudu nevěrná.“ Řekla Jana s takovou samozřejmostí, jako by kupovala rohlíky.

   „To ale já asi nemůžu…“ Snažil jsem se odmítnout ten nenadálý stav, o kterém jsem nebyl předem informován. Řekla, že o tom nevím, ale ona že mě přesvědčí a vjela mi rukou pod deku. Podíval jsem se ještě jednou na Karla, jestli to myslí vážně, ale on mě zvednutým palcem a souhlasným přikývnutím nenechal na pochybách, že je s tím absolutně obeznámen.

Po deseti minutách bylo dárcovství dokonáno a oba odešli z kajuty pryč. Ležel jsem chvíli a vzpamatovával jsem se z té nenadále invaze dárcovského úřadu a v duchu jsem sám sebe omlouval, že to v podstatě není nevěra, protože šlo jen o výpomoc a byl u toho její manžel. Vtom mi něco zapálilo a prohrabal jsem své věci, zda mi nic neschází. Vše však bylo v naprostém pořádku. Po chvíli jsem vstal, osprchoval se a šel se projít po lodi, abych přišel na jiné myšlenky. Na palubě jsem je uviděl, jak oba sedí na lavičce a vesele si povídají. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale vzal jsem foťák a tajně si je vyfotil. Hned potom jsem zase zalezl do kajuty a snažil se usnout. Když se mi to skoro podařilo, znovu se ozvalo zaklepání. Vstal jsem a tentokrát se Jana bez otázky vecpala dovnitř, řka, že Karel spí, a že ona by si to oplodnění chtěla také užít, a vlastně jaksi potvrdit, a jestli ještě můžu. Žádný chlap by asi na tuto otázku neodpověděl záporně, a tak jsme prožili další půlhodinu milování, hlazení a ukájení, až z nás pot lítal všemi směry. Když jsme se oba cítili trochu unavení, odešla Jana do sprchy. Pár vteřin na to zabouchal Karel na dveře kajuty a řval, že ji zabije. Otevřel jsem mu a on se vřítil dovnitř a hledal ji. Řekl jsem mu, že se ještě jednou přišla sprchovat a na důkaz jsem mu otevřel dveře do koupelny. Oddechl si, a omlouval se, že si myslel, že si znovu přišla zasouložit, protože v tom je hrozná, ale neboť se sprchuje několikrát denně, chápe to a omlouvá se za to podezřívání.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
1 rok před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

4.89/5 (3)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku