Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

   Maminka dlouho pracovala a musí si ještě odpočinout.“ Oznámil jsem princezně a donesl ji do koupelny. Umyla se a pak jsme šli spolu uvařit snídani. Celé dopoledne jsem vyměňoval baterii a dost jsem se u toho navztekal. Nechápu, proč ještě lidé nevymysleli něco jednoduššího. Jsou to samé podložky a šroubečky a laik aby si pozval odborníka. Jenže asi o to jim jde. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zavolal Pavlovi, jestli by neměl trochu času mi pomoci. Přijel a během deseti minut byla baterie na svém novém místě. Pavel zůstal rád na oběd. Jeho manželka prý odjela s holkami na víkend k rodičům a on byl doma sám. Během jídla mi povídal o Švédsku a pochvaloval Květino kulinářské umění.

   Mladá paní, vlastně slečno, Miki je ten nejpodivnější kamioňák na těchhle silnicích. Všichni tuhle práci dělají částečně jako koníčka, čtou motoristické časopisy a doma v garáži mají plakáty nemodernějších traků. Ale Mikuláš nejen, že nic z toho nezná, ale ani neví, co má pod kapotou. Řeknu vám, že ho v tomhle směru obdivuju. Dal se na vojnu a zatím bojuje skvěle.“ Květa se zeptala, co dělá jeho paní, ale Pavel jen mávnul rukou a řekl, že děkuje za oběd, ale že musí na trénink a rychle odešel. Asi má se ženou nějaký problém, mysleli jsme si a šli jsme odpočívat na zahradu.

Výlet na Kolipiště dopadl skvěle. Babi zářila. Co chvíli byla nadšená z krásného vzhledu zámku a tu zas byla zklamaná nad tím, jak se to tu změnilo. Pozval jsem je na oběd do restaurace a až na to, že to princezna nevydržela a malinko se počůrala, dopadlo vše na výbornou. Naštěstí měla Květa s sebou náhradní oblečení a celý problém za chvíli na toaletě vyřešily. Babi řekla, že je troche ustata, ale že by rada viděla tu zologicku zahradu. Ještě v ní prý nikdy nebyla, a když už jsme na tom výletě, mohli bychom tam zajet. Večer jsme dorazili domů jako mátohy. Unavení, umounění, ale všichni šťastní. Princezna cestou usnula a doma se nehodlala probudit. Odnesl jsem ji do postele a babi za chvíli putovala za ní. Sedl jsem si do křesla a pustil zprávy. Květa si mi sedla na klín a řekla, že se jí ráno zdál sen, jako by jí někdo znásilnil. Zeptal jsem se, jestli se jí ten sen líbil a ona přikývla. Pošeptala mi však, že kdybych jí příště chtěl přivázat k posteli, nebránila by se. Ten večer jsme oba usnuli v objetí bez síly začínat cokoli, co by nás ještě víc unavilo.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
1 rok před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

4.89/5 (3)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku