Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

   „Ty jsi ale beran, ale mám tě za to moc ráda.“ Myslela tím samozřejmě můj zájem o budoucího švagra. Pak jsme jeli rovnou až do Žabně. Vlastně ne, ještě jsme se zastavili na benzínce, kde jsem koupil babi její oblíbený nanukový dort. Milijarda šel se mnou a tiše mě poprosil, jestli bych mu mohl půjčit „nějakou tu kačku“. Řekl jsem mu, že mu nepůjčím ani korunu, protože jestli něco potřebuje, koupím mu to. Vybral si láhev piva a s omluvným pohledem ji podal pokladnímu.

Pro babi byl ten den svátkem. Květa uvařila vynikající oběd z kachny, kterou jsme přivezli a babi připravila speciální a neméně vynikající polévku. Seděli jsme u oběda a já si opět uvědomil, jak krásné je mít lidi okolo sebe. Tedy lidi, které máte rádi a kteří mají rádi vás. Když se Milijarda převlékl, umyl a navoněl, byl z něho hotový švihák. Odevzdanost a duševní smíření zmizelo a já měl najednou před sebou jiného člověka.

Během víkendu jsme s Milijardou byli na jeho doporučení chytat ryby v potoce, kam v mládí chodil. Nemaje pruty, chytali jsme na pytlačku a po nájezdu porybného jsme utíkali jako malí Jardové a Milijardové, abychom unikli pokutě. S Milijardou jsem zažíval během víkendu to, co bych nazval konec absence sourozence. Jako jedináček a člověk bez přátel jsem tento stav opravdu vítal. V neděli ráno jsme s princeznou šli na procházku po okolí a po několika minutách nás Milijarda dohnal. Ve třech jsme strávili nádherné dopoledne, během kterého jsem absolvoval roli indiána, prezidenta spojených států a čokla. Milijarda na tom nebyl lépe, protože v našich hrách představoval kojota, tuláka a krávu. Nejlépe na tom byla pochopitelně princezna, která role vymýšlela a její jedinou rolí byla role královny. Hráli jsme si jako malí a domů jsme dorazili před obědem, když nám Květa esemeskami vyhrožovala, že nás vydědí. Odpoledne jsme s Milijardou seděli na lavičce před domem a povídali si. Zjistil jsem, že to je docela fajn kluk, který jen potřebuje trochu lásky, kterou postrádá. Tím pochopitelně nemyslím sex, jen je mu smutno a nedokáže se vymanit z vlivů prostředí. Zeptal jsem se ho, co vystudoval, nebo co umí a jeho odpověď mě šokovala.

   „Jsem nedostudovanej. Vlastně se dá říct, že všechno, co jsem kdy v životě udělal, je nedostudovaný. Mám tři vysoké školy, všechny nedokončené. Mám státnici z angličtiny, která je mi na hovno a mám řidičák, kterej jsem nikdy nepoužil. Mám práci, o které bych radši nemluvil a mám dluhy, které převyšují výšku mého platu na dalších padesát let. Nemám rodinu a můj byt vypadá jako stoka. Při pomyšlení, že se tam mám po víkendu vrátit, je mi na blití.“

   Ohradil jsem se, že nic není tak horké, aby se to nedalo vzít do kleští, ale jeho oči mi napovídaly, že ztrácí naději.

   „Říkáš, že nemáš rodinu, ale já myslím, že to vidíš všechno příliš černě.“ Snažil jsem se ho uchlácholit. Když jsem u něj viděl tu beznaděj, vyprávěl jsem mu svůj příběh. Nebyl to sice srdceryvný příběh k napravení potápějícího se, ale ledacos jsem si přibarvil. Ve výsledku mělo mé vyprávění veskrze pozitivní účinek.

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
1 rok před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Nairi není srovnaná se svou minulostí, to je jasné i jejímu bratru. Statnému bojovníku, Gunnarovi,...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
0