„To ale lze přece vyřešit jednoduchým způsobem. Na obecním úřadě vám jistě poradí, jak se to dělá a v případě, že nejste ještě ženat, můžete si po sňatku vzít příjmení své ženy.“ Byl to velice dobrý nápad a mně se zamlouval, jenže já jsem tu zcela z jiného důvodu. A těmito slovy jsem začal své vyprávění. Pan profesor mě soustředěně poslouchal a po dokončení mého příběhu mě požádal, jestli by mi mohl odebrat kapku krve. Nabídl jsem mu, že mám u sebe alkoholtestr, ale on řekl, že jeho zajímá složení krve a ne množství promile alkoholu. V tu chvíli jsem začínal tušit, že on je opravdu asi tím, kdo mi může pomoci mou svízel vyřešit. Nejvíc mě však udivilo, že se nestaral, zda jsem před tím pil alkohol, jestli si vymýšlím, nebo zda prostě lžu, abych dokázal nevinu. Možná, že mi prostě uvěřil. Dost dobře je také možné, že tato informace je pro rozbor krve nedůležitá, leč o tomto problému toho příliš nevím. Jisté je jen to, že se mi hodlal věnovat a to mě uklidnilo. Po odebrání vzorku krve se mě zeptal, jestli jsem zaměstnán, či zda mám volno. Odpověděl jsem, že jsem byl ve zkušební lhůtě a jsem bez řidičského průkazu vlastně nezaměstnaný. Řekl, že to je dobře, ale určitě to nemyslel zle, protože záhy pokračoval: „Přijďte za mnou do ústavu zítra v poledne, to budu už mít vzorek z laboratoře analyzován a popovídáme si.“ Podal mi vizitku a já mu srdečně poděkoval. Vyšel jsem z domku a chtěl zavolat Květu, když v tom jsem zjistil, že mám vybitý mobil. No, to je tedy paráda, musím se dostat k nějakému autobusu. Vyšel jsem pěšky směrem, odkud jsme přijeli a za několik minut jsem uviděl své auto, jak se řítí proti mně. Oddechl jsem si a nastoupil.
„Jestlipak víš, že jsi mě dnes už podruhé zachránila?“ Zeptal jsem se a navrhl, abychom šli někam na večeři. Květa se na mě podívala s mírně smutným, provinilým úsměvem a řekla, že si toho moc cení, ale že má již večeři připravenou. Abych se nezlobil a takové návrhy avizoval předem.
„Máš pravdu, jeď domů, ale prosím tě pomaleji.“ Souhlasil jsem s ní a těšil se na společný večer. Když jsme dojeli domů, překvapila nás princezna otázkou. „Kdyš tady teď babiška není, tak s váma můšu špát nahoše?“ Květa se nejdřív podívala, co na to já a když jsem souhlasně pokýval hlavou, řekla jí, že jedině v tom případě, že bude hodná. Já jsem se přidal a řekl jsem: „Koupíme ti nahoru jednu krásnou postel, a když budeš zlobit, tak si tě vezme čert.“ Zmuchlal jsem ji do klubíčka a ona křičela: „Mamí, já nechči, aby mě Miki odnešl do pekla!“ Maminka jí samozřejmě přišla na pomoc a všichni tři jsme se váleli po pohovce a já si uvědomil, jak jsem s nimi neuvěřitelně šťastný.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.