Alkohol v krvi

Ze života

Četba díla zabere cca 438 min.

   „Co je, spadlo ti něco do oka?“ Zeptal se Pavel, a když jsem zakroutil hlavou, byl jsem rád, že už nic na toto téma neříkal.

   „Jestli se ti nechce spát, můžeme pokračovat s politickým školením mužstva.“ Kývl jsem na souhlas a začal zapisovat nadiktované informace o Itálii, Španělsku, Anglii a jiných státech. Kromě těchto informací jsem se mezi řečí dozvěděl, že je deset let ženatý a má dvě dcery. Hraje za Dynamo Hájek fotbal a pořádá s hasiči v jejich obci některé kulturní a sportovní akce. S touhle prací, která žere čas a utužuje samotu, sekne, až holky odrostou. Mimo jiné mi také vyprávěl, co všechno se stalo kolegům, abych si dával pozor a nevystavoval se zbytečnému nebezpečí. Nechám však radši mluvit jeho: „Největšího majzla si dávej na doklady a karty. Tak například vloni se stalo, že kolega Kamil jel po jižní Francii, kde je celá zlodějská mafie a vzal s sebou starou. Ve městě, kde měl vykládat, zastavil před semaforem na malém plácku a šel se mrknout na informační tabuli, kam má jet.

Manželka zatím seděla v kabině. Najednou se prý otevřely dveře a nějakej kluk koukl do kabiny. Než se ta jeho stará rozkoukala, popadl kasírtašku a vyskočil. Než ta ženská stačila cokoliv udělat, nasedl na motorku, kterou řídil druhej kluk a oba zmizeli. Kamil měl v tý peněžence všechny prachy, karty i doklady. Pamatuj si, nejlepší je, když si to rozdělíš a dáš třeba peníze do přihrádky a karty a doklady někam jinam. Zloději jsou dneska drzí jako vši. A to měl kliku, že nosil mobil pořád v kapse, jinak by asi o něj přišel taky. Takhle mohl alespoň hned zavolat, ať ty karty okamžitě zablokujou. To se zase stalo jinýmu šoférovi, kterej se ráno probudil, bolela ho palice a zjistil, že má vybrakovanou kabinu. Asi mu do sání u topení stříkli nějakou tu oblbující látku a než se dostal k telefonu, tak mu z karet vybrali pomalu sto táců. Abys pochopil, proč jsem tě poslal nakoupit doma, tak to není proto, že by sis jinde nemohl koupit jídlo, ceny jsou dnes v Evropě skoro vyrovnaný, ale hlavní důvod je to, že není čas a ani místo, kde zaparkovat. Oni totiž lidi jaksi na kamioňáky zapomněli a když si chceš koupit v normálním obchodě jenom chleba, abys nechcípnul hlady, tak ti všichni ukážou zvednutej prostředníček. Ve všech městech je zákaz parkování kamionů, ve všech uličkách stojej osobáky tak, že by se mezi ně nevešel ani hrášek a ty se poser. Jestli ti někdy dojde jídlo na cestě, tak si ho musíš samozřejmě koupit, ale kde zaparkuješ, když ti na všech ulicích visí zákaz? Je to děsná kurvárna. Všichni kamiony potřebujou, protože my jim vozíme jejich lenost a pohodlí, ale nikdo ten kamion nechce ani na chvíli pustit do svýho revíru. Jednou jsem zastavil v zákazu na pět minut, abych doplnil zásoby. V tu ránu tam byli městskáči a že to bude za dvě stě. Zeptal jsem se jich, jak to tedy mám udělat, když není kde zastavit a oni, že prej to není jejich věc. Zaplatil jsem dvě stě a ještě než jsem nastoupil, povídám. Tak mi alespoň jako lidi poraďte, kde mám stát, abych s nákupem nemusel chodit dva kilometry. S osobákem to mají všichni naservírovaný až do prdele a já abych si vzal taxíka kvůli pár posranejm houskám. Samozřejmě jenom pokrčili rameny a odjeli, protože tady jsem brečel na špatným hrobě, ale kurva jak to máme dělat?“