Román

Alkohol v krvi
Četba díla zabere cca 438 min.

Po složení a naložení jsme bez problémů dorazili domů. Všechny věci od babi jsme nanosili do obýváku a po večeři jsme si prohlíželi staré fotky a poslouchali vzpomínky, o které se s námi babi dělila. Vyndala z jednoho kufru asi půlmetrové pouzdro a podala mi ho.

   Na to hral muj Lojzek. Esli chcetě, možetě tež zprubovať.“

   Vyndal jsem z pouzdra krásný zachovalý klarinet a koukal na něj, jako by to byl zázrak. Nikdy jsem na nic nehrál. Hudbu mi rodiče na doporučení učitelky zpěvu nikdy nenutili a ani já jsem jí nevyhledával, ale když se vám dostane do ruky takový krásný hudební nástroj se zdobenými klapkami, máte pocit, že to musíte vyzkoušet a že vám to určitě půjde. Babi mi poradila, jak se to dává dohromady a já poprvé fouknul. Vzduch skrz nástroj prošel a nevydal ani hlásku. Jen šustivě profičel. Babi mi podala s úsměvem velký sešit s názvem Škola hry na klarinet od Bedřicha Zákosteleckého a řekla, že když mě to bude bavit, můžu si to nechat. Poté nám vyprávěla, jak se s Lojzíkem seznámili. Bylo to na zámku na Konopišti. Babi tam kdysi pracovala jako pomocná síla a Lojzík jezdil do zámku se zásobováním. Z té doby měla jen jednu fotku a na ní byl Lojzík s krásnou mladou slečnou, o které bych nikdy netipoval, že je to babi. V pozadí byl vidět kousek zámku.

Ráno jsem složil náklad z Ostravy a po dojetí do firmy mi pan Topinka řekl, že v pondělí bude mé auto opravené a že pojedeme dvě auta do Švédska. Tím druhým řidičem byl k mé radosti Pavel. Domů jsem dojel se vznešenou náladou.

Oznámil jsem všem, že mám do pondělí volno a že jestli chtějí, zítra pojedeme na výlet na Konopiště. Květa mi řekla, že bude samozřejmě velmi ráda, ale že by bylo dobré jet až v neděli, protože dostala překlad a musí s ním být hotova do zítra. Já prý se také nebudu nudit, neboť koupila novou vodovodní baterii a musím předvést své instalatérské umění. Babi řekla, že se tam podívá velice ráda. Na Konopišti nebyla od roku padesát dva. Princezna skákala po křesle a hulákala: Pojedeme na Kolipiště!“

Večer do postele Květa ani nedorazila. Našel jsem ji ráno na křesle přikrytou dekou s notebookem Adamem na klíně. Polibkem jsem ji probudil.

   Vstávej miláčku, je ráno.“ Položila Adama a objala mě. Zdvihl jsem ji a odnesl do postele. Otočila se na bok a hned zase usnula. Šel jsem se osprchovat a pak zalezl pod její peřinu. Nechala se líbat, ale její aktivita zůstávala stále na nule. Když se dlouho nemohla probrat, dělal jsem vše tak, jakoby byla vzhůru. Těsně před mým vyvrcholením otevřela konečně oči a začala spolupracovat. Už už jsem chtěl své tělo od jejího odpojit, aby nenastal problém, ale přidržela mě a pošeptala, že můžu, neboť začala brát prášky. Vrchol byl vyšší, než Mont Blanc a delší, než tunel pod ním. Sotva jsme dokončili krásné milování, ozvaly se na schodišti cupitavé krůčky princezny. Vstal jsem rychle a oblékl se. Vzal jsem princeznu do náruče a odnesl ji dolů.

4.89/5 (3)

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Oskaar
Člen
1 rok před

Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.89/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
tento pokus o knihu vznikl na základě přečtení 3 předchozích dílů Poslední aristokratky. Toto j...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
0