„Ty už jsi něco pil?“ Zeptala se a já odpověděl, že nikoli a že to bude nejspíš tím, že jsem měl k obědu švestkové knedlíky.
„Asi má vybité baterky a už zlobí.“ Zašeptala Anděla a zvedla skleničky k přípitku. Nemám alkohol příliš v oblibě. Už kdysi jsem v pubertálním věku ochutnal s kamarády lahev kořalky a oni po dvou sklenkách padali a smáli se, zatímco mně nebylo zhola nic. Jen se mi po těle rozlévalo teplo. Při dalším takovém mejdanu jsem zjistil, že abych se opil, potřebuji asi třikrát tolik alkoholu, než stačí mým vrstevníkům. Z důvodu ne příliš velkých příjmů rodiny jsem tuto část požitků ze svého života vyloučil. O to větší důvod jsem měl, když mi po návratu domů rodiče udělali hodinovou přednášku o škodlivosti této látky. Pozvracel jsem celou koupelnu a druhý den jsem byl odsouzen k trapnému uklízení těchto zvratků.
„Kde jsou ostatní?“ Zeptala se po přípitku Anděla.
„Jací ostatní?“ Nechápal jsem, koho tím myslí.
„To chceš říct, že v tomhle baráku bydlíš sám?“ Podivila se.
„Až donedávna jsem tu bydlel s maminkou, ale zemřela před měsícem a v úterý mi zemřel poslední spoluobyvatel Ferda. Byl to osmnáctiletý kocour. Takže teď tu jsem sám.“ Vysvětlil jsem Anděle svůj stav.
„Ty můj sirotečku, to abych tě trochu rozptýlila, co? Asi se musíš cítit jako opuštěné koťátko.“ Položila nedopitou sklenku a začala si rozepínat blůzku. Pomohl jsem jí se svlékáním a pohladil jí po obnažených ramenech. Byla překvapená mým jednáním a než jsme se začali znovu líbat, stačila ještě pošeptat: „Původně jsem tě chtěla jen poprosit o ramínko, na kterém by se mi usušila blůzka, ale když už jsi takový milý, tak ramínko nehledej a radši mi pomoz z dalších mokrých věcí.“
Anděla se mnou strávila celý víkend. Byl to ten víkend, kdy se nevylézá z postele. Snad jenom kuchyň a koupelna byly výjimkou. Detaily z toho víkendu si budu pamatovat celý život. Jedli jsme, spali a milovali se, v posteli, na gauči, i na schodech. V neděli večer jsem chtěl Andělu doprovodit, ale řekla, že bude lepší, když půjde sama. Má to prý jen kousek a zítra zase přijde.
Hlasité předčítání
Josefe, paráda. Jak my říkáme …špica,špica,špica,… bezva věc. Všechno. Moc krásně se to čte. Pořád si říkám, zbytek zejtra… ale vono hovňo. Vzal jsem to jedním vrzem…a jsem tomu rád.