Alkohol v krvi

Ze života

Četba díla zabere cca 438 min.

Do Kasselu

Další den mě přivítal Pavel na dvoře firmy a již z dálky volal. „Skoč si koupit jídlo a za hodinu razíme do Monky.“

Nevěděl jsem, co je to Monka a ani kde se nachází, ale pro jistotu jsem se zeptal, na jak dlouho si mám jídlo koupit. Pavel mi odpověděl přesnou informací, u které nebylo pochyb, že ví co říká: „Kup si toho tolik, kolik sníš, než se to zkazí. Jestli budeme na cestě dva dny nebo měsíc, nikdo nikdy předem neví.“ Koupil jsem si jídlo a pití na tři dny a do nákupního košíku jsem přihodil malou půldecovou lahvičku whisky, abych splatil dluh.

   „Co blbneš?“ zeptal se Pavel, když jsem mu lahvičku předával. „Jestli si myslíš, že musíš kupovat všechen chlast, o kterej si řeknu, tak na to ti snad ani nebude stačit vejplata.“ Přesto si lahvičku vzal. Záhy jsem se dozvěděl, že Monka je firma, obchodující s železem a tam budeme nakládat. Po naložení směřovaly naše kroky (pardon, naše kola) do německého Kasselu.

   „Jó hochu, ta Belgie byla procházka růžovým sadem, ale teď si užijeme.“ Netušil jsem, co tím myslí, a proto jsem se radši zeptal, co že je na Kasselu tak zvláštního. Odpověděl, že tentokrát máme plně nabito a u Kasselu jsou vlny. Opět jsem netušil, co ty pojmy znamenají a i nadále jsem se držel maminčiny rady a možná otravně jsem vyzvídal: „Moje mamka říkala, že když je člověk blbej, má se zeptat. Takže se znovu ptám, co znamená plně nabito a co jsou vlny?“ Podíval se na mě s obdivem a zakroutil hlavou. „Člověče, ty se mi začínáš líbit. Jinej by ze sebe blbce dělat nechtěl a ty se klidně přiznáš a ještě navíc se tím vytahuješ. Nabito znamená, že máme plně naloženo, to znamená čtyřiadvacet tun a vlny poznáš sám, až do těch kopců dojedeme. To pak nestačíš řadit a jen co se z kopce rozjedeš, už máš zase na tacháči dvacet a táhneš se do krpálu. Mezi tím dvacetkrát zabrzdíš, protože ti jinej kamion vleze do cesty a tak místo třiceti litrů spotřeby na sto máš najednou pade.“ Konečně jsem se dozvěděl, co ty pojmy znamenaly, a natáhl jsem si nohy na přední sklo.

   „Dej si pod kotníky polštářek, jinak ti zdřevění nohy. A můžeš si dát dvacet, střídat budeme na Hermsdorfu.“ Nechtělo se mi spát, a tak jsem jen otočil hlavu doprava, abych sledoval ubíhající cestu. Hlavou se mi honily myšlenky uplynulých dnů a já jsem poprvé od matčiny smrti, úmrtí kocoura a víkendu s Andělou pocítil spokojenost, hrdost i radost. Všechny tyto dlouho odkládané pocity se na mě teď navalily. Na louce, kolem níž jsme projeli, se pásla kůzlátka a mně se, nevím proč, v tu chvíli do očí vtlačily slzy. Utřel jsem si oči a vyndal sešit.