„Máte tam auto?“ Opýtal sa.
„Ne, přišli jsme z Červenohorského sedla. Ale z Ovčárny jezdí autobus anebo si zavoláme taxík.“
Zasmial sa: Taxík na Ovčárnu? Autobusem se dostanete do Karlovy Studánky a odtud kdo ví kdy co pojede na sedlo. Musíte počkat. Teď ještě mám povinnosti při obědech, tak za hodinu.“
Bol som rád, že nás tých päť kilometrov odvezie, ale aj tak som nevedel, ako sa dostaneme ďalej do nášho hotela.
Keď som Jarke povedal, čo som vybavil, protestovala: „Nějak to zpět zvládnu, je to víc z kopce a až mi je líp.“ Nebolo to presvedčivé.
Naobedovali sme sa. Vlastne len ja, Jarka si objednala len šalát a aj v tom sa len prehrabovala. Muž, ktorého som oslovil, sa v sľúbený čas zastavil u nášho stolu a vyzval nás, aby sme s ním odišli. Rýchlo som zaplatil a nasledovali sme ho do priestranného terénneho auta. Predstavil sa ako Marek.
O chvíľu sme boli na Ovčárne, ale Marek prefrčal cez parkovisko a pokračoval ďalej.
„Máte namířeno dolů do Karlovy Studánky?“ opýtal som sa ho.
„Ne, já se také potřebuju dostat na Červenohorské sedlo.“ odpovedel so smiechom. „Přece Vás nenechám napospas horám a navíc mladé paní není dobře. Krásné ženy vždy odvezu, kam si přejí. A Vy máte štěstí, že jste s ní.“
Potom už hovoril vážne. O horách, o práci dobrovoľného člena horskej služby. Povyprával toho veľa zaujímavého, lebo cesta trvala hodinu, takmer päťdesiat kilometrov, k hotelu, ktorý bol od Švýcárny vzdialený len šesť kilometrov. Museli sme zísť až dole ku kúpeľom, kde ďalší deň budeme pokračovať v dovolenke a potom sa znova vyštverať na sedlo. U hotela, len čo sme vystúpili, sa s autom otočil, zamával nám a zmizol. Za odvoz nič nechcel a takto sa vyhol dohadovaniu a presvedčovaniu, že nám veľmi pomohol a že si odmenu zaslúži.
V izbe Jarmila s úľavou padla na posteľ. Odmietala akékoľvek aktivity, aj večeru. Prinútila sa ešte osprchovať a ľahla si. Ja som zbehol niečo rýchlo zjesť. Bolo mi smutno a cítil som neurčitý strach. Náladu mi nenapravili ani dva rýchle koňaky v bare. S túrami som to prehnal. Už som si snáď myslel, že mi bude robiť spolulezca pri horolezeckých túrach. Je krehká, prekonala škaredé nemoci, mal by som byť rád, že je ochotná chodiť so mnou na obyčajné výlety do prírody.
Keď som sa vrátil na izbu, tvrdo spala.
43
Pobyt v Karlovej Studánke bol príjemný, relaxačný. Vraj tu je najkvalitnejšie ovzdušie v strednej Európe. Bývali sme v štýlovej vile, stravovali sa v susednom kúpeľnom dome. Bazén, vírivka pre dvoch so sektom, masáže, Jarka si ešte pridala ďalšie procedúry, zábaly a lávové kamene. Pôvodne sme počas týchto dvoch dní nechceli robiť nič iné, len odpočívať, poddávať sa rukám skúseného rehabilitačného personálu, dobre jesť a prechádzať sa. Ale tieto komorné kúpele nedávajú veľa možnosti na prechádzky, preto som opäť nedal pokoj a zobral Jarku na vychádzkový kúpeľný okruh s najvyšším bodom na Rolandovom kameni. Neľutovali sme, výhľad z tejto vyše tridsať metrov vysokej skaly bol úchvatný. Videli sme aj Praded, kde tak dramaticky skončila naša posledná túra z Červenohorského sedla.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.