Keď som sa so svojim šťastím zveril Tonovi, hneď ma schladil. „Veď sa nepoznáte ani celý rok, taká zamilovanosť je ešte normálna. Počkaj o päť rokov, sedem je kritických.“
Nie. To, že by mi spolužitie s Jarkou zovšednelo alebo mňa dokonca otravovalo, som si nevedel predstaviť. Ani z jej strany. Aj keby sme žili do sto rokov, bude to málo a bude mi ľúto opustiť náš spoločný život.
45
Skončili mi osamelé večery, keď som v Bratislave nemal náladu na spoločnosť Andrey, alebo ona na moju a ani sa mi nechcelo s kolegami na pivo. Podstatne sa mi rozšíril okruh známych. Okrem Malých a Strouhalových som našiel spriaznené duše v jazzovej skupine, často sa chceli večer stretnúť pražskí zákazníci a manažéri kooperujúcich firiem, aj keď tieto neformálne rozhovory pri večeri mali profesionálne pohnútky a snažili sa so mňa vytiahnuť informácie, ku ktorým sa nedostali v kancelárii. Pri väčšine spoločenských stretnutí mňa doprevádzala Jarka, tak ako ja ju, keď našťastie nie často mala povinnosť večerať so zahraničnými kolegami a obchodnými partnermi. A práve jej prítomnosť potláčala moju potrebu byť sám mimo spoločenský život a prejavy Aspergerovho syndrómu, ktorý mi pred rokmi náhodne diagnostikoval spolusediaci u stolu v kúpeľoch. Musel som priznať, že Praha ponúka podstatne viac možnosti na kultúrne vyžitie ako Bratislava. Násobný počet divadiel, koncertov, výstav, nepreberné množstvo reštaurácii a kaviarni, v ktorých sme sa cítili príjemne, alebo len potulovanie po historických štvrtiach mesta, v ktorých sme objavovali stále niečo nové.
Nech sme už boli na divadelnom predstavení, alebo na pive či dobrom drinku, či blúdili uličkami starej Prahy, nikdy sa nestalo, že by sa to niekomu z nás nepáčilo. Mali sme rovnaký vkus na divadlo, filmy, hudbu, rozosmial nás rovnaký druh humoru, mali sme rovnaké názory dokonca aj na politiku. Keď sme sa museli zúčastniť pracovnej večere a tváriť sa škrobene a dôležito, už cestou domov sme sa na tom zabávali. Pamätám, ako nás stretla na schodoch suseda a určite si myslela, že inokedy tak solídni ľudia v spoločenskom oblečení museli riadne prebrať, keď sa tak hlučne a k veku neprimerane rehlia.
Nesplnil som sľub daný Petrovi. Že oživíme tradíciu našich každoročných septembrových stretnutí v Tatrách. Zahájenie činnosti pražského zastúpenia, začiatok trvalého spolužitia s Jarmilou… Bolo tých noviniek veľa. Petr to pochopil. „Příští rok bude také září. Hlavně abychom byli zdraví a udrželi si kondici.“
Akoby som stále celkom neuveril, že sa mi naplnila mladícka túžba. Snívalo sa mi s Jarmilou a keď som sa zobudil, sprvu som sa vyľakal, že všetko doteraz bol len sen a musel som sa uistiť, že nespím vo svojej bratislavskej posteli. Natiahol som ruku a dotkol sa jej vlasov. Aj potme som vedel, že to je ona, všetko mala iné ako ostatné ženy. Napoly sa zobudila a niečo zamumlala. Pritúlil som sa k nej a zovrel ju do náručia. Zamrvila sa, aby sa mi pohodlne prispôsobila, pohladkala ma po ruke a spala ďalej. Okamihy krajšie ako tie najerotickejšie predstavy.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.