Súhlasil som, že sa budem pripravovať na chate, ale mál som už jasný plán. Vedel som, aj keď mi to priamo nepovedala, že sa Jarmila bude takisto pripravovať na chate, ktorú mali pod tou istou horou, ale z inej strany, v Kunčiciach pod Onřejníkom.
Nabral som odvahu: „Budeš na chatě? A kdybych šel náhodou okolo, blízko máme taky chatu, jak tě najdu?“
„Když půjdeš po zelené značce, vede okolo nás.“ odpovedala Jarmila a prezradila číslo chatky.
Bolo to veľasľubné, opájal som sa presvedčením, že teraz na konci štúdia pochopila, že moje nesmelé oslovenia, psie pohľady a snaha byť niekde v jej blízkosti, sú zárukou ozajstného nádherného vzťahu, pravej lásky, spoločného života naveky.
Moc som príprave na maturitu nedal. Druhý deň bolo nádherné ráno, prísľub dobrého počasia.
„Dnes bude krásně. Půjdu se projít. Možná sejdu až Kunčic, vrátím se vlakem. A potom se zas vrhnu na učení“, oznámil som rodičom a po raňajkách vyrazil.
Počasie bolo naozaj nádherné. Bol som oblečený menej pohodlne ale parádnejšie, nie celkom vhodne na túto túru. Rodičia si mysleli, že som išiel užívať si krásu hory, vôňu lesa a poznávať nové chodníčky. Turistickú chatu Solárka som obišiel. Dnes po rokoch by som to neurobil, ale využil príležitosť doplniť tekutiny čapovaným pivom.
Predstavoval som si, že týmto slnkom zaliatym lesom idem s Jarmilou. Nádherná predstava, možno po dnešku aj reálna.
Po dvoch hodinách a troške blúdenia medzi chatkami nad Kunčicami som bol u bránky Petrovických. V záhrade som pri okopávaní videl pani vo veku mojich rodičov. Osmelil som sa a zavolal: „Paní Petrovická? Je Jarmila doma?“
„Ano. Zavolám ji.“
Za chvíľu sa objavila. Nedbalo ustrojená, nádherná.
„Ty jsi to myslel vážně? Všechno víš, nemusíš se učit? Já jsem ještě zdaleka nesplnila svůj dnešní plán, co všechno si musím zopakovat. A to jsem ještě slíbila našim pomoct v zahradě.“ Neodpovedal som, tak náš rozhovor ukončila: „Ahoj. Doufám, že to zvládneme.“ Otočila sa a odchádzala späť do chaty.
Schádzal som k železničnej stanici ako po úraze, hroznej katastrofe. V hlave tma, sklamanie, v živote ma už nič dobré nečaká, načo ešte zmaturovať.
Ako sa zbaviť tej ťarchy neopätovaného citu?! Nepomáhalo nič. Ani nasilu vyvolávané predstavy, ako sedí na záchode a potom čuchá k použitému toaletnému papieru. Ako sa mi medzi svojimi priateľmi primitívne vysmieva, robí oplzlé posunky. Lebo bola svätá, anjel, nadpozemská bytosť. A ja niktoš, čo si nahovára, že môžem byť s ňou pár.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.