„Víš, kolik je hodin? Chtěli jsme tam přijet později, ale než se pobalíme a vystartujeme, bude tma.“
S úľavou prijala ukončenie nášho intímneho hovoru a začala znášať svoju batožinu ku dverám.
„Mám velký kufr jako na několikatýdenní cestu. Ale je zima, těžko odhadnout počasí i nápady Strouhalových, možná bude třeba i něco do společnosti.“ Ospravedlňovala svoj naozaj objemný kufor na kolieskach.
Zišli sme dolu. Obdivoval som, koľko raz sa musí pri svojich častých služobných cestách naťahovať s batožinou z a do tretieho poschodia. Ale prvý raz z toho domu odchádzali dvaja ľudia, čo patria k sebe.
27
Pred chalupou Strouhalových sme zastavili za šera. Brána bola doširoka otvorená, zatiahol som auto do dvora. Tentoraz stali vo dverách obaja. Vyťahovali sme z kufra batožinu a tašky s darčekmi a proviantom. Josef dobehol na pomoc a spoločne sme vošli do domu. Věra čakala, až si uvoľníme ruky a potom nás privítala. Chvíľu nás pozorovala a potom s úsmevom povedala Jarmile: „Jsem ráda, že sis vzala moje slova k srdci. Tak vydařený pár jsem dlouho neviděla. Kromě mě a Josefa.“ Obrátila sa k mužovi a pobozkala ho.
Jarmila neodpovedala, ozval som sa ja: „Byl to od tebe podraz. Přesvědčit Jarku, že jsem ten pravý, byla moje úloha. Ale přesto ti moc děkuji. Pomohla jsi mi, nebo nám? A nebyla jsi jediná.“
„Stále nevím, zda jsi ten pravý,“ bránila sa Jarmila.
„Kdo ještě ti otvíral oči. Máma o Vánocích?“ bola zvedavá Věra.
„Ne, doma jsem o Hynkovi nemluvila. Nebylo proč.“ A ospravedlňujúco dodala: „Aspoň o Vánocích, vlastně do dnes. Druhý telefonát na podporu Hynka byl od ženy jeho přítele, s kterou se vůbec naznám. Ale snad to napravíme po návratu do Prahy.“
Josef netrpezlivo postával u stolu s pohárikmi valašskej slivovice. Privítali sme sa. „Ještě do druhé nohy,“ zavelil, a znova nalial.
Došlo na darčeky. Na Josefa mi minule požalovali, že si občas potiahne z fajky. Dostal krásnu porcelánovú s poľovníckym motívom. Věra porcelánovú šálku s ručne maľovanými kvetmi.
Výborná večera, jednoduché táranie, pri ktorom sme sa vyhýbali závažným témam. Nepoznali sme sa natoľko, aby sme mohli diskutovať o politike, náboženstvách a iných otázkach, ktoré v súčasnosti ľudí názorovo rozdeľujú. Bolo by škoda pokaziť tak pekný večer prekáraním a presvedčovaním o svojej pravde.
„Jsme rádi, že jste přijali naše pozvání. Byli by jsme na Silvestra sami. Syn se zastaví až po Třech králích, je s rodinou na Maledivách, dcera tu byla přes vánoční svátky, ale na Silvestra budou u rodičů manžela na Šumavě. Aspoň si užijí pravé zimy se sněhem“.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.