„Mame som sľúbila, že zajtra u nej budem. Má nejaký spoločný program. A hnať sa autom hore dole je hlúposť. Skúsim nejaký nočný vlak.“
„Terigať sa na Vianoce vlakom cez noc je hlúposť. Odveziem ťa.“ trval som na svojom.
„Mně se neoptáte, zda nechci vidět vánoční Bratislavu?“ zachraňovala situáciu Jarka. „Zítra se vrátíme. A můžeme cestou navštívit rodiče, i když jsem jim už psala, že se zastavíme až v novém roce. Potřebuji hodinku pobalit se a vzít nějaké jídlo a pití.“
Prekvapilo mňa, že pripúšťa návštevu rodičov, ktorú sme už zrušili. Nevie klamať. Nevedela, ako rodičom povedať o svojej recidíve. Síce vedeli, že neprídeme pre jej zdravotnú indispozíciu, ale na to boli pri krehkom zdraví dcéry zvyknutí. Povedať skutočnú príčinu do očí bude ťažšie.
Uháňali sme po D1 smutnou, skôr jesennou krajinou, len na Vrchovine bol tak ako vlani poprašok snehu. V aute bolo veselo, nepripomínali sme si príčinu tejto cesty. Lucka ako každý mladý človek sa na niečo tešila, v Bratislave, vo Francúzsku, prezrádzala svoje najbližšie plány. My sme jej opísali vlaňajší Silvester u Strouhalových, ktorý nás čaká aj tento rok.
Pred domom, kde bývala Dana, sme pristavili za šera. Neišiel som s Luckou hore pozdraviť exmanželku, čo by som urobil, keby som bol sám. Nechcel som nechať Jarku samú, aj keď by jej to určite nevadilo.
Len sme prespali, nevľúdne počasie nelákalo na prechádzku po centre s návštevou vianočných trhov. Okrem toho sme museli vyraziť na cestu skoro, keď sme chceli ešte stihnúť dve návštevy v Havířove. Jarmila začala spätkovať, že by sme mohli ísť aj priamo domov.
„Ne, budeme spokojenější, že jsme aspoň chvilku byli přes Vánoce s rodiči. Máme sebou dárky, ty je nejvhodnější čas dát teď, ne až kdoví kdy. Zavolám bratrovi, zda se s rodinou nezastaví u našich, máme dárky i pro ně. A vlastně musíme zavolat i rodičům, aby byli doma.“ nepripúšťal som návrh Jarky.
Do Havířova sme mohli ísť najpohodlnejšie a asi aj rýchlejšie po diaľniciach cez Brno a Olomouc, ale zvolil som krajšiu cestu hore Povážim, cez Makov a Frýdek-Místek. Cez Beskydy, mne tak blízke z výletov s rodičmi. Na horských prechodoch Javorník a Bumbálka sme zažili ozajstnú zimu, vylepšilo to našu vianočnú náladu.
U mojich rodičov, kde už boli brat s rodinou, mama nevedela, čo by ešte dala na stol. Boli nešťastní, že tak ponáhľame. U Petrovických bola dobrá nálada, vôbec nespomenuli príčinu, prečo sme sa ospravedlnili z návštevy cez Vianoce. Stále si mysleli, že to bola len chrípka alebo niečo podobné.







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.