Nezasmiala sa, neobrúsila moje zaľúbené slova nejakou samopašnou poznámkou. Len skôr smutno povedala: „Úplný Hviezdoslav, nebo spíše se k tomuto kraji hodí Karel Hynek Mácha. Dokonce máš i stejné jméno. Jsi zvláštní. Takové vyznání, ještě i s jazykovou přednáškou, jsem nedostala ani v dívčích létech.“
„V přednášce můžu pokračovat“, začas som sám zľahčovať svoje slová. „Štúr dříve, než inicioval vytvoření spisovné slovenštiny, oslovil české jazykospytce, zda by nebylo možné vytvořit jednotný československý jazyk. Byl odmítnut. A protože jazyk je jediné, co nás odlišuje, nemusely tu být národnostní tahanice ani nesmyslné rozdělení státu. Já bych šel ještě dál než Štúr. Ne průnik jazyků, ale spojení obou slovníků a gramatik s možností libovolného používání. Třeba jedna věta česky, druhá slovensky.“ začal jsem se sám smát nesmyslu, který mě právě teď napadl.
Po hodine prechádzkovej chôdze sme boli u smerovníka pri autokempe, kde začínal miestne značkovaný okruh. Informoval o dĺžke štyri kilometre. Aj keď sa budeme zastavovať a nadchýnať okolitou prírodou, bude to trvať najviac jeden a pol hodiny. Josef mal skreslenú predstavu o našej kondícii. Nevadí. Keď prídeme na miesto dohodnutého stretnutia skôr, pôjdeme im po hradskej oproti, nemôžme sa minúť.
Musel som uznať, že Josef vybral trasu dobre. Nenáročná, prevýšenie okolo sto metrov, nádherné skalné útvary, vyhliadky, aj na hrad Kokořín. V stŕmšom mieste boli vytesané schody, jeden skalný stupeň sa prekonával po rebríku. Jarmile sa to páčilo. Budem ju musieť zobrať do Slovenského raja, alebo aspoň do Jánošíkových dier nad Terchovou.
V tomto ročnom období sme tu boli sami. Porovnávali sme, čo nám jednotlivé skaly pripomínajú. Niekoľkokrát boli naše pomenovania rovnaké. Dobre sme sa zabávali, keď odrazu Jarka zastala a previnilo na mňa pozrela: „Musím si odskočit“. Bol to náš prvý takýto intímny okamžik, normálny u zabehnutých párov.
„Nikam neskáč, ještě někam spadneš. Zůstaň blízko chodníku a o kousek dál půjdu já. Také jsem při snídani pil.“ Zostal som dlhšie, ako som potreboval, aby mala čas sa upraviť. Krátka normálna zastávka, ale zas nás o niečo viac zblížila.
29
Neponáhľali sme. Cestou sme zjedli sendviče, ale aj tak sme došli na dohovorené miesto skoro, neboli tam. Zišli sme k hlavnej ceste a zamierili k hradu, ďalej cesta pokračovala do obce. Nemohli sme sa minúť. Niečo ich zdržalo, keďže už uplynul dohodnutý čas. Stretli sme sa pod hradom, ich auto sa vynorilo zo zákruty.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.