„Vo Francúzsku som kapra na jedálnom lístku nevidela, ani v inej úprave. Ale aj tak by som si ho neobjednala. Pripadalo by mi to ako svätokrádež, dať si vyprážaného kapra inokedy ako na Vianoce.“
Večera mala slávnostný ráz, ako vždy sme sa slušne obliekli, Lucka mala so sebou v taške šaty. Otčenáš, vedela ho aj francúzsky. S Jaroslavou by si rozumeli, s mojou stredoškolskou francúzštinou som bol tak schopný objednať si niečo v reštaurácii alebo sa popýtať na cestu. Potom sme spomínali všetkých, na ktorých nám záleží, alebo záležalo a už nás opustili. Pod stromčekom čakali pekne zabalené darčeky. Lucka sa nepredstierane tešila z nového mobilu. Bola to posledná novinka, maličký, možno najmenší, ale aj najdrahší. Ja som dostal krabičku špičkových tenorových plátkov. Tvrdosť sedela, nepamätal som si, že by sa mňa na to pýtala.
Do začiatku vianočných rozprávok v televízii zostávalo ešte dosť času. Zapol som malý elektronický orgán a začal hrať koledy a vianočné piesne. Lucka sa pridala. Mala pekný čistý hlas a hudobný sluch. Škoda, že nemala výdrž naučiť sa hrať na nejaký nástroj. Skúšala klavír, gitaru aj flautu. Vždy najskôr rýchlo napredovala, ale do roka toho nechala.
„Tati, čo sa s tebou robí? Si nejaký iný, roznežnelý, nič si mi za tie dva dni nevytkol, nedával nepríjemné otázky. Zaľúbil si sa? Nové vzplanutie k Andrei?“ Smiala sa.
Rád by som jej povedal o Jarmile, ale nevedel som, či by to bolo vhodné. Aby som nepokazil tento krásny večer. Nemala problém s partnerom Dany ani s Andreou, ale stále tam zostávala nejaká ľútosť, že sa naša rodina rozpadla. A priznanie novej lásky by nemuselo byť prijaté s nadšením.
Na druhý deň Lucka zostala ešte na obed. Zakázala mi variť, chcela dojedať kapustnicu, kapra a zemiakový šalát. Potom sa rozlúčila. Išla k mame, ale tiež nakrátko, lebo cestovala späť do Francúzska. Bola dohodnutá s priateľmi stráviť Silvester a Nový rok na lyžovačke vo Val Thorens.
„Pošlem ti na účet príspevok, aby si v Alpách nemusela rátať každý frank. Alebo už euro?“
„Eura ešte nie, vraj onedlho.“ Pobozkala mňa a odišla. Zas sa dlhšie neuvidíme. Ale v kontakte sme boli najmenej raz týždenne. Telefón, mail, niekedy sme si poslali listy.
Zostal som sám. Budem si čítať, pozerať televíziu, cvičiť na saxofón, pôjdem sa prejsť na Kamzík, pozrieť jasličky v kostoloch. Tých niekoľko dní, než sa uvidím s Jarkou, nejako prečkám. Dvadsiateho ôsmeho jej zavolám a upresníme čas môjho príchodu. Dúfal som, že sa už nič nemôže stať, čo by zmenilo alebo dokonca znemožnilo náš silvestrovský pobyt u Věry a Josefa.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.