Tento skôr rodinný dom, kde si domáci prenájmom len niekoľkých izieb vylepšovali rozpočet, bol útulný, s malým bazénom vysoko nad morom, príjemnými majiteľmi. Ponúkali len raňajky, výdatné a mohli sme si povedať, čo nám majú pripraviť. Obed sme nahradili ovocím a niečim menším do ruky. Na skoré večere sme chodili do mestečka, kde bol široký výber reštaurácii. Nakoniec sme si vybrali jednu, ktorá nám ponukou aj prostredím najviac vyhovovala. Večeru podobne ako obed sme si kúpili so sebou, vynikajúce víno nám zabezpečoval domáci. Večery sme chceli tráviť na terase penziónu, lebo odtiaľ bol nádherný výhľad na kalderu a na náprotivný ostrovček Thirasia, za ktorým zapadalo slnko. Západy slnka na Santorini sú považované za najkrajšie na svete.
Občas si prisadol domáci. Povedal niečo o ostrove, nezdržal sa dlho, nevnucoval sa, potom bola fľaša na jeho účet. Bol tu ubytovaný ešte jeden pár, ale tých sme takmer nevideli. Mali prenajaté auto, aj na tomto pomerne malom ostrove mali stále čo objavovať, večery trávili v meste.
Andrei sa nesplnilo vyvaľovanie na pláži priamo u hotela. Pláže s čiernym vulkanickým pieskom boli na opačnej strane ostrova. Tam nás za rozumnú cenu odvážal a zas privážal taxikár, ktorého nám dohodol domáci. Nebrala to ako vážny nedostatok, večery na terase a kúpanie sa v bazéniku vysoko nad morom to viac ako nahradili.
A ja som mohol pokračovať v naberaniu kondície. Už doma som znova začal behať, rekreačným tempom dlhšie trate na Kamzíku a Železnej studničke. Tu som pritvrdil. Beh serpentínami zo Starého prístavu do mesta s prevýšením dvesto metrov, niekedy aj dva razy za sebou, dal zabrať.
Keď sme leteli späť, domácou linkou s prestupom v Aténach, boli sme spokojní, usmiati, odpočinutí.
Až keď sme vystúpili z autobusu v Bratislave, ktorý nás priviezol z letiska Schwechat, a letmým bozkom rozlúčili, uvedomil som si, že to bolo krásna dovolenka, ale nie celkom naplnená. Niečo ako vzťahy v kúpeľoch. Niekoľko týždňov romantického vzťahu a potom vytriezvenie po návrate domov.
V našom prípade to nebol definitívny koniec, ako to býva pre väčšinu kúpeľných lások, stretávali sme sa aj naďalej. Bránili sme sa samote, upadnutiu do stereotypu práce, domácich povinností a občasných spoločenských stretnutí, kde sme sa ako „single“ cítili aj tak osamelí.
14
Môjmu nápadu znovu sa štverať po tatranských hrebeňoch a štítoch som sa začal vážnejšie venovať. Najdôležitejšie bola nabrať kondíciu, ktorá bola podmienkou pokusu o renesanciu mojej horolezeckej etapy života. Možno skôr ako horolezeckej by sa dala nazvať vysokohorskej turistiky. Sám som sa nikdy nepustil do výstupov s kvalifikáciou obťažnosti vyššou ako dva – tri, s priateľom Petrom to boli maximálne štvorky.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.