Po pol hodine sme vstúpili do hmly. Čo bolo horšie, začalo popŕchať a postupne to prešlo do slušného dažďa. Viditeľnosť na niekoľko desiatok metrov. Spočiatku ucelená skupina sa začala trhať, podľa kondície. A tiež sme mali snahu čo najskôr mať toto sprisahanie prírody proti nášmu výletu za sebou. Kde sa pohyboval náš pedagogický dozor, som nemal potuchy.
My skúsenejší sme mali pršiplášte, aj boli napísané ako nutná výbava v inštrukciách na výlet. Niektorí to podcenili a ich ľahké bundy a svetre boli viditeľne napité dažďom až na telo. Našťastie poblúdiť sa nedalo. Hrebeňový turistický chodník je viditeľne vyšliapaný. Nevadilo, že nie je vidno od jednej turistickej značky po druhú. Na trase bol dostatok smerovníkov, ktoré nás ubezpečovali, že ideme správnym smerom.
Kde je Jarmila? Vpredu asi nie, vedel som o jej nie najlepšej kondícii. Nepotrebuje pomôcť? Spomalil som, potom zastavil. Predchádzali mňa skupinky spolužiakov a až asi posledná sa objavila z hmly. Bez svojej kamarátky Lenky, lebo tá sa pre svoj hendikep výletu nezúčastnila. Ale sprevádzali ju dvaja spolužiaci. Uľavilo sa mi, že tam nebol Oto.
Jeden jej niesol batoh, druhý ju držal za ruku a pomáhal prekonávať stúpanie, možno aj neistotu z tohto pre ňu neznámeho prostredia. Nenapadalo mňa, ako by som sa mohol do pomoci ešte zapojiť aj ja.
Keby som ju náhodne stretol, asi by som ju nepoznal. Jej milá ale sebavedomá tvárička bola zmenená únavou, možno aj hanbou a strachom. Vlasy zlepené dažďom na čele, odovzdaný pohľad. Vyzerala ako trpiaca svätá na obraze v kostole. Možno by to bolo sklamanie pre iných obdivovateľov jej pôvabu, pre mňa bola len inak krásna.
„Jarmilo, všechno v pořádku?“ opýtal som sa zbytočne. „Ještě asi tři hodiny, ale už jen minimální stoupání a potom stále dolu až do Ramzové.“
Chvíľu som išiel s nimi, ale cítil som sa zbytočný. Pridal som, ale čakal ich pri všetkých smerovníkoch, aby nepoblúdili a tiež skontrolovať, ako na tom Jarmila je.
Zvyšné dni výletu si vôbec nepamätám. Už žiadna túra. Aj keď sa počasie umúdrilo, pedagógovia už nechceli riskovať. Boli radi, že náš hrebeňový prechod v krajne nepriaznivom počasí skončil bez následkov, dokonca sa nikto ani nenachladil. Nejaké exkurzie, pohyb v okruhu zaparkovaného autobusu, Praděd, Karlová Studánka, ….
Vedel som, že som zas premrhal možnosť niečo zmeniť na vzťahu s Jarmilou.
8
Svätý týždeň, príprava na maturitné skúšky. Bol máj, ale počasie už letné. Rodičia si zobrali voľno a išli sme na našu chatu na Ondřejníku. Bola vysoko nad mestečkom Frýdlant, bez prístupu autom. Nám to nevadilo. Nemali sme auto a výstup po lesnej ceste bol príjemný, aj keď sme si museli všetko, čo budeme potrebovať vrátane proviantu, niesť na chrbte a v rukách.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.