Odmlčala sa, pozerala do zeme. Kľakol som si pred ňou, hlavu položil na jej kolena.
„Neodháněj mě, já bez tebe být nechci.“ Teatrálny výstup, ale nie veľmi, aby som neznížil závažnosť toho, čo povedala. Navyše to bola pravda. Zodvihol som hlavu a pokračoval: „Já s tebou budu i jako bratr a sestra, budu ti pomáhat, budu tě chránit. Neumím si představit, že bych teď znovu byl v Bratislavě, sám, bez tebe, bez naděje, že se zas uvidíme.
Proč dal pánbůh nástroje na milovaní do blízkosti orgánů, o kterých není slušné hovořit? Aby nám ukázal, že tělesná láska je podružná, vysoko nad ní je láska v srdci. To si mnozí neuvědomují, proto tolik rozvodů. Ani mi to nebylo jasné, dokud jsem nenašel tebe.“
Znova som si sadol. Jarmila sa začala smiať. „Jsi jak středověký trubadúr. Víš, že se to už nenosí? Ale je to milé. A teď ty!“
„Co já?“
„No taky přednést svoji zdravotní kartu.“
„Stydím se, ale zatím nemám vážný zdravotní problém. Tělesný. Mentálně jsem na hlavu, co už pozoruješ. Trubadúr. Teď vážně. Nemám to klinicky ověřené, ale podle všech symptomů mám Aspergerův syndrom. Dá se sním pohodlně žít, spíš se projevuje v sociální oblasti. Zatím se neví, zda ho zařadit mezi autistické poruchy. Ještě víc mě trápí obsedantní neuróza. V dětství si to rodiče moc nevšímali, vlastně ani o takovém problému neměli odkud vědět, takže je už chronická. Asi jsi její projevy zatím nepostřehla. Možná jsi se divila, proč se několikrát vrátím zkontrolovat uzamknutí auta. Když budeme u mě doma, bude ti směšné, možná až protivné, jak se budu vracet zkontrolovat uzavření plynu, oken, vypnutí spotřebičů, uzamknutí dveří. Na svou obranu mohu tvrdit, že táto přehnaná kontrola mě zachránila před problémy, které se stávají takto nepostiženým. Nikdy jsem neodešel z neuzamknutého bytu, v kterém by syčel plyn anebo se nahřívala žehlička. Nevím, co to je nemít všechny potřebné doklady a klíče, protože si všechno několikrát zkontroluju. A mám i rituály, které musím udělat, to zjistíš.“
„Dík za zpověď. Všemu věřím, kromě toho, že jsi byl v Bratislavě sám. Vlastně jen napůl, sám ses přiznal, i když nevím, co si pod tím mám představit,“ usmiala sa. „A moc tě prosím, tady u Strouhalů se o nic nepokoušejme.“
Povedala to v množnom čísle, ale bolo to mierené na mňa.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.