V piatok pred dovolenou som došiel do Prahy, pomôcť nakúpiť a pobaliť všetko potrebné na chalupu, v sobotu sme zaparkovali u Strouhalových. Dievčatá mali prísť do penziónu až v nedeľu. Predpoveď počasia bola sľubná, bez dažďa a teplo.
Bol som tam len tretí raz, ale cítil som sa takmer ako doma. Predchádzajúce pobyty boli míľnikmi vzťahu s Jarmilou, budem si ich pamätať navždy.
Věra sa úprimne tešila z nášho zasnúbenia. Bolo vidno, že jej záleží na šťastí Jarmily. Mala ju ako dcéru, nie len bývalú kolegyňu.
V sobotu ešte grilovačka, skončilo to pri harmonike, prišlo aj niekoľko susedov, s ktorými sme sa znali od Silvestra. V nedeľu výlet najskôr na Vrátenskú rozhľadňu a potom prehliadka hradu Houska, opradeného povesťami, s veľkým z dreva vyrezávaným peklom. Široký výhľad z rozhľadne, tajomný hrad, ktorý vraj stojí na bráne do pekiel, všetko to bolo zaujímavé, ale najpríjemnejší bol záver výletu. Posedenie s oneskoreným obedom v hospode blízko hradu.
V pondelok sme sa dohodli s Luckou, že prídeme za nimi, niekde sa naobedujeme a potom spoločne pôjdeme na pláž.
Kamarátka Elena bolo sympatické dievča. Žiadna modelingová krásavica, ale bezprostredná, inteligentná. Nemusel som mať obavy, že by mala na Lucku špatný vplyv. Skôr naopak. Pri obede sa bavili prevážne len ženy. Česko-slovenská konverzácia občas prešla do francúzštiny, nie všetkému som rozumel. A mal som dojem, že francúzsky preto, lebo hovorili o mne, aj keď ma nemenovali, aby som to nepoznal. Smiali sa. Vôbec som si nemyslel, že by som mohol byť dcére alebo Jarke na smiech. Ukončil som ich veselú konverzáciu, tešil som sa na pláž, toto leto som si ešte nebol zaplávať.
Neveľká pláž, na ktorú sme došli, končila Jarmilinou skalou, nazvanou podľa hrdinky básne Karla Hynka Máchy. Išli sme sa k nej pozrieť, ja Hynek a Jarmila. Prinútil som Jarku skalu obísť a sadnúť si hore. Takú fotografiu som si nemohol nechať ujsť.
Našli sme si miesto ďalej od ostatných. Mal som dve rohože, dievčatá si doniesli nafukovačky. Plavky sme mali na sebe, stačilo zhodiť ľahké letné oblečenie. Poznal som Jarkine telo, ale v konkurencii s inými ženami som ho ešte nemal možnosť porovnávať. Bola na celej pláži najkrajšia, najženskejšia, aspoň v mojich očiach. Uvedomil som si, že český rybník obkolesený českou krajinou, ktorá poteší oko aj dušu, s okolo znejúcou češtinou, s typickou českou hospodou so svíčkovou alebo moravským vrabcom a dobrým českým pivom neďaleko a s vysnívanou partnerkou slniacou sa po mojom boku, je to najkrajšie miesto na svete, ktorému nemôže konkurovať ani tá najexotickejšia dovolenka. Čas rýchlo ubehol a museli sme späť. Věra robila večeru, určite nejaké domáce špeciality a bolo by sklamaná, keby sme došli neskoro.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.