„Podařilo se ti vybavit volno?“
„Ano“
„Máš na zítra nějaký plán anebo si mám sám vybrat, kam bych chtěl?“
„Už jsem něco vymyslela, snad se ti to bude líbit. Přijď tak v devět ke mně. Vyhovuje?“
„Těším se,“ odpovedal som.
„Tak dobrou noc. A pokud sis vzal na sebe něco sportovního, bude to vhodnější jako oblek.“
„Mám, dokonce i teď na sobě. Dobrou noc.“ Bol to krásny deň. Zaujímavá prechádzka, príjemná večer s kamarátom a jeho ženou a práve skončená konverzácia s Jarmilou. Hovorili sme ako dobrí známi. Nemal som odvahu si povedať, že ako frajeri. Čudné pubertálne pomenovanie.
21
Ráno pred deviatou som pod bránou zazvonil. Neozvala sa, len zarachotilo otváranie dverí, čo znamenalo, že mám isť hore. Vchodové dvere boli pootvorené. Vošiel som a podľa vône a sykotu kávovaru krátkou chodbičkou zameril do kuchyne. Bola v domácom oblečení a trošku som ľutoval, že som ju nezastihol ešte v pyžame alebo aspoň župane.
„Snídal jsi?“ opýtala se a až potom sa otočila od šporáka. Usmiata, pekná.
Samozrejme, že som neraňajkoval. Raňajky mňa vôbec nenapadli. Žalúdok som mal stiahnutý očakávaním, nervozitou aj trémou. Myslel som si, že už nemám žiadne problémy naväzovať vzťahy so ženami, ale mýlil som sa. Asi preto, že v posledných rokoch skôr balili ony mňa. Získavať priazeň ženy, ktorú jedinú som považoval za moju, bohom či osudom mi určenú, som doteraz nezažil. Pokiaľ nerátam tie krásne nešťastné roky na strednej a moje neopätované city k tej istej žene, vtedy dievčaťu.
„Nesnídal,“ priznal som sa. Bez komentára prečo, stále som ešte nechcel priznať moje ozajstné city. Hanbil som sa jej to povedať, aby sa mi nevysmiala, neukončila naše stretnutie. Štyridsaťročný platonický zaľúbený chlap. Smiešne, ako z gýčového filmu z tridsiatych rokov. Možno zas robím tu istú chybu ako v škole. Náš spolužiak Oto, keby sa takisto teraz s ňou stretol, už by pravdepodobne u nej prespal a teraz by raňajkovali tak, ako raňajkujú milenci po krásnej noci.
Odohnal som túto predstavu, Taká nie je.
„Něco jsi zapomněl? Něco se stalo?“ Jarmile se nepozdávala moja odmlka. A asi aj to, ako som tam nerozhodne stál, nevedel, či si odložiť vetrovku alebo si sadnúť ku stolu.
Pristúpila ku mne, pomohla mi z vetrovky, priblížila sa ústami k môjmu lícu a usadila mňa za kuchynský stol.
Len pomaly som sa dostával zo zvláštneho rozpoloženia, ktoré mňa paralyzovalo. Odpovedal som zavrtením hlavy.
„Dáš si hemenex anebo něco lehčího? Já si dám hemenex, čeká nás náročný den. Nevím, kdy budeme obědvat.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.