Zasmiala sa. „Mám hádat? Hynoušek, Hyneček, tak nějak?“
Potom zvážnela. „Je mi s tebou příjemně, ale musíme končit, zítra mám v práci povinnosti už brzy ráno.“
Pre mňa neskutočný večer, ale rozhovor sa nedotkol toho hlavného. Prečo som tu. Vôbec sme sa nerozprávali o strednej škole, keď sme boli spolužiaci, ako sme sa navzájom vnímali. A ako som bol neopätovane do nej zaľúbený. Nedohodli sme ďalšie stretnutie, ako by s tým vôbec nerátala, aj keď mi sľúbila venovať celý deň, ukázať Prahu.
Zaplatil som, Jarmila medzi tým zavolala taxi.
Vystúpili sme pred jej domom. Pozve mňa ešte hore? Chcel som zašpásovať, že som u nej nedopil whisky. Našťastie som to vyhodnotil ako nepatričné.
„Nenecháš si taxi na cestu do hotelu?“
„Ne, je to kousek, rád se projdu.“
„Pozor. Praha v noci není tak bezpečná, jak si myslíš.“
Žiadny náznak, že by mňa chcela pozvať domov. Chytil som ju obomi rukami za lakte, letmo sme sa dotkli lícami.
„O moje průvodcovské služby po Praze nestojíš?“
„Samozřejmě že ano, ale neměl jsem odvahu to připomenout, možná mně máš po dnešku už dost.“
„Měl jsi takový dojem, že se s tebou nudím? Zítra opravdu nemohu, ale hodí se ti to ve čtvrtek? Večer si zavoláme a upřesníme to,“
Otočila sa o odchádzala do vchodových dverí. V rozsvietenom vchode som ešte chvíľu videl jej ladnú siluetu. Už sa neobzrela, ale aj tak som odchádzal ako vo sne, najradšej by som spieval a po celej slabo osvetlenej ulici vykrikoval: možno bude moja, určite.
Nikto mňa neprepadol, aj keď som mohol vyzerať ako snadný objekt, s prihlúplym úsmevom na tvári. V mojej milovanej Prahe plnej úžasných Pražákov. Jarmila a Praha sa mi zliali do nádherného obrazu, aký by nedokázal namaľovať ani Josef Mánes.
20
Smíchov som vlastne nepoznal. Po raňajkách som sa rozhodol, že sa budem len tak túlať smerom k Malej Strane. Vystúpal som na vyhliadku na Pavím vrchu, cez záhradu Santoška a sady Na Skalce som sa dostal do Parku Sacré Coeur. Odtiaľ bolo blízko do Zahrady Kinských a to už som stúpal cestičkami na Petřín. Potom okolo rozhľadne som schádzal na Malú Stranu a šiel sa naobedovať do reštaurácie, kde sme večerali s Jarmilou. Neušiel sa mi včerajší stol, ale videl som ho a predstavoval som si náš včerajší večer.
„Dnes bez paní?“ opýtal sa čašník. Keď uvidel môj rozpačitý pohľad, tak sa opravil: „Bez přítelkyně?“
„Někdo musí pracovat.“ odpovedal som žartom a zas si objednal kačku. V Bratislave si ju nedám, tak ju tak dobre nerobia. Keď, tak v čínskej reštaurácii chrumkavú kačicu. Ale čínsku reštauráciu nemám po ruke, aby som tam z práce odbehol na obed.







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.