„Termín otvorenia zastúpenia?“ opýtal som sa s nádejou, že to nebude až na budúci rok.
„Aby bolo možné už zmluvne pripravovať ďalší rok, navrhovali od októbra, ja som ich presvedčil, že vhodnejšie by bolo od prvého septembra. Tých pár mesiacov to vydržíš. Budeš v Prahe nielen cez víkendy, ale musíš pripravovať potrebné pre zastúpenie a vopred kontaktovať zákazníkov. Takže taký nábeh na spoločný život. Samozrejme do septembra budeš v Prahe menej ako v Bratislave.“
Odrazu sa so zlomyseľným úsmevom opýtal: „S Andreou to máš ako? Že by ťa zatiaľ po večeroch utešovala.“
Nenahnevala mňa jeho otázka. Dobre vedel, že sme skončili, ale je už taký, dokonca čo sa týka môjho vzťahu, správal sa mimoriadne taktne.
Načal som inú tému. „Konanie našej konferencie v Piešťanoch je už definitívne, hotel záväzne objednaný?“
„Práve že nie. Hotel nám oznámil, že sa vyskytli technické problémy a nemôžu nám poskytnúť potrebný počet izieb. Zabezpečuje to Veronika, nevie čo s tým.“
Zas ďalšia šťastná prihrávka. Chcel som byť v Tatrách presne o rok, čo sa mi prisnil krásny sen, ktorý všetko naštartoval. Ale vedenie zmenilo miesto konania do Piešťan, aby to bolo bližšie. Vybrané dni se prekrývali s dátumom ročnice blúznenia na Jámskom plese. Teraz mám šancu.
„Na Štrbskom plese, čo sme boli vlani, mám dobré konexie. Opýtam sa, či majú v júni ešte voľnú dostatočnú kapacitu? Zákazníci nás majú naplánovaných a zmena miesta konania nič nenaruší. Možno budú aj radi, vlani boli spokojní.“
„Super, ale musíš to pripravovať spoločne s Veronikou. Neviem, ako sa jej chce s tebou spolupracovať, práve po Tatrách vaše vzťahy nejako ochladli.“ rehlil sa.
Takže se šuškalo, že sa na konferencii niečo medzi mnou a Veronikou stalo. Koľko toho asi vedia?
„Proste jej to oznámiš, ale až zistím, či sa to dá na Plese zorganizovať.“ prikázal som nadriadenému Tonovi.
Ako by záležalo na každej minúte, bežal som do svojej kancelárie a zavolal riaditeľku hotela. O chvíľu som mal prísľub dostatočného počtu izieb a na celý čas kongresovú sálu. V júni ešte nie je veľký záujem o pobyt v Tatrách, najmä nie v drahších hoteloch.
Nečakal som, až Tono vyrozumie o našej spolupráci Veroniku a zavolal som jej.
„Neviem, či ti námestník Uličný povedal, že ti pomôžem s hotelom na konferenciu. Už mám telefonicky potvrdený na rovnaký termín vlaňajší hotel na Štrbskom plese. Tak ťa prosím urobiť objednávku a vyrozumieť pozvaných o zmene miesta konania.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.