Čas bežal míľovými krokmi, museli sme začať plánovať, kde na Vianoce, s kým privítať Nový rok. A čo letná dovolenka? Na druhé výročie stretnutia s vílou Jarkou určite do Tatier, potom k moru alebo na nejakú exotiku? A treba si nechať aspoň týždeň na rodičov. Začalo sa to rysovať, bez veľkého dohadovania. Vianoce strávime prvý raz len sami dvaja v našom byte. Aj s Luckou, keď prejaví záujem. Silvester v Kokoříne, určite sa Věra s Josefom potešia, pokiaľ sa im nenahlásia deti s vnúčencami. To ošetríme. Potom by prichádzali do úvahy hory, možno Beskydy, ktoré by sme spojili s návštevou rodičov. Ale i pri kokořínskej alternatíve musíme rodičov medzi sviatkami pozrieť. Jar a leto sme zatiaľ nechali, bude ešte dosť času na plánovanie.
Bol tu november. Objednali sme si stôl v malostranskej reštaurácii, presne rok od našej prvej spoločnej večere. Čašník si nás pamätal. Nielen z večere pred rokom, ale navštívili sme tento príjemný podnik viackrát. Bol to len rok, v živote človeka krátky úsek, ale pre mňa podstatný. Tak vyzerá ozajstný život. Nie ako predtým, stále nespokojný, že nežijem svoj život, ale niekoho iného, s pochybami, či to, čo robím, má nejaký zmysel, okolím vynútená snaha stúpať po rebríčku spoločenského uznania. Občasné depresie, zaháňané alkoholom a sexom a snaha kompenzovať prázdnotu hudbou. A pritom skutočné šťastie je tak jednoduché.
Zodvihol som pohárik aperitívu a poprial si: „Na moje první narozeniny!“
Jarmila sa na mňa nechápavo pozrela. „První narozeniny v Praze? Ale ty máš až za půl roku.“
„Ne, jen uplynulý rok mám opravdu proč žít. Nesměj se. Nekecám. Opravdu to tak cítím.“
Musel som sa postaviť a obísť stol, bol široký na to, aby som ju mohol pobozkať. Čašník sa rozpačito zastavil a čakal na dokončenie mojej akcie.
„Nejšťastnější měsíce mé existence dospělého. Šťastný jsem byl i v dětství, ale to jsem si ještě neuvědomoval.“
Zahrnutie detstva do šťastných rokov mi pripomenulo nádhernú knihu, ktorú som dostal k Vianociam, keď som len začínal čítať. O Květušce a její zahrádce. Šťastné spojenie dvoch velikánov – básnika Františka Hrubína a ilustrátora Jiřího Trnku.
Chaloupka stála maličká.
V ní dědeček a babička,
veselí pořád, stále čilí,
jak holoubkové sobě žili.
Predniesol som Jarke tento úvodný verš z detskej knižky a doplnil: „Tak si nás představuji za padesát let. Ale občas mě přepadne úzkost, že toho krásného je nezvykle moc. Aspoň moje pěkné chvíle vždy rychle zastínily problémy a těžkosti. Jako bych si nezasloužil být šťastný. Navíc u mě nefungovaly zákonitosti statistiky. Že když jsou dvě možnosti se stejnou váhou, potom by měla být pravděpodobnost jedná ku jedné, že nastanou. Stačilo, když existovala sebemenší možnost něčeho zlého, třeba jen jedno procento, tak se to zlé stalo. Ale to určitě platilo jen v mém přecházejícím životě.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.