„Odkedy chceš odísť?“
„Najradšej zajtra.“ odpovedal som. Začali sme sa smiať, napätie pominulo. Aj po jednom bolo.
„Dobre. Posondujem. A čo im môžem povedať? Dôvod?“
„Pravdu. Iný rozumný dôvod mňa nenapadá.“
„Neviem, či sa to dá nazvať rozumný dôvod. Možno by skôr uverili, že Národná rada rozhodla vyhostiť všetkých Čechov, tak ako v tridsiatom ôsmom. Alebo že pred nejakou utekáš a nie že za nejakou.“ ukončil náš rozhovor Tono. Bol som si istý, že urobí všetko, aby mi pomohol.
Večer som sa nevedel na nič sústrediť. Vo štvrtok odišla, dohodli sme sa, že si dáme tento víkend od seba voľno. Ale čo budem celý víkend robiť? Kapela hrala niekde v Žiline, zavolať Tona na pivo sa mi nechcelo. Vybrať sa do prírody? Budem len ľutovať, že tam nie je so mnou. Pobalil som si malú tašku a nachystal budík, aby som ráno stihol Slovenskú strelu. Ešte pred obedom budem v Prahe.
Z metra som vystúpil na stanici Anděl, odtiaľ bolo k Jarmile asi najbližšie. Uvedomil som si, že som sa rozhodol ísť za ňou až potom, čo sme si telefonovali. Asi som ju mal vopred informovať. Čo keď nebude doma? Prečo som ju vlastne nezavolal? Po tých všetkých mesiacoch spoločného úžasného vzťahu nebol ten najmenší dôvod, aby sme jeden druhému neverili. Ale nejaký červík v hlave zostal. Je vôbec možné, aby sa mi tak zdanlivo jednoducho splnil sen o živote s Jarkou? Nie je to klam? Nečaká ma nejaké kruté odhalenie? Hanbil som sa za tie myšlienky a neisto som zazvonil.
„Prosím.“ ozvala sa neosobným hlasom, ktorý som nepočul od prvých telefonátov, ktorými naše stretnutia začali.
„To jsem já, Hynek.“ Zarachotilo otváranie dverí a o chvíľu som stál oproti nej. Usmievala sa, ale mala prekvapený výraz. Pobozkali sme sa a samozrejme ju napadlo to, čoho som sa bál.
„Kontrola? Ještě že jsem se s ním dohodla až na večer, nachytal bys nás.“
Vedel som, že je ironická, ale aj tak mňa tieto slová zaboleli. Tak by som to asi cítil, keby to bola pravda. Stisol som ju do náručia a držal, ako by mi mala ujsť.
„Pusť, rozmačkáš mě. A mám na sporáku čínu, spálí se.“ Vymanila sa z môjho objatia a odbehla do kuchyne.
„Bude dost pro oba,“ ozvalo sa z kuchyne.
„Příště prosím oznámit, že ses neplánovaně rozhodl přijet. Nesedím stále doma. Dala jsem udělat náhradní klíče od vchodu i bytu, tak nezůstaneš na ulici.“ Zo zásuvky vybrala dva kľúče na kľúčenke s pražským motívom.
„Vezmi si je, aby ses dostal dovnitř, když zas budeš šetřit za telefon a já budu někde na rande.“ povedala s úsmevom, sadla si mi na kolená, objala okolo krku a náruživo pobozkala.







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.