Bral som jeho vízie vážne, veď sa tým živil. Ale oponoval som mu:
„Myslím, že digitální záznam nikdy nenahradí focení na film. Možná jako reportážní fotografie se zvětšením maximálně na formát pohlednice. Mám pořádné dělo, ale ne všude ho beru, je to zavazadlo už sám o sobě. Neměl jsem ho ani v Tatrách, teď toho lituju.“ Netušil som, ako sa mýlim, že o niekoľko rokov už budem mať aj ja digitálny fotoaparát a za ďalších pár rokov mobil, z ktorého zábery predčia moje fotografie urobené klasickým foťákom.
Petr zmenil téma, nechcel, aby sa večer zmenil na odbornú prednášku o perspektívach informačných technológií a nástupe umelej inteligencie.
„Jak vaše rande proběhlo? Přiznal ses ji k citům na střední, ke snu v Tatrách a nutkání ji najít? Políbili jste se? Dala Ti nějakou naději?“
Záver výsluchu už počula Jana, ktorá sa vrátila. Sadla si, vzala pohár vína do ruky a nevstúpila do hovoru, ale ani nezahriakla Petra, že sa nevhodne pýta.
„Mohu odpovědět jediným ne. Nepřiznal jsem se, nepolíbili jsme se, jedinou nadějí je zítřejší den, který mi je ochotna věnovat. Ale, jak jsem se už zmínil, je to víc, než v co jsem doufal. Vlastně jsem byl připravený vrátit se domů s nepořízenou.“
„“Předchozí vztah máš vyspořádaný?“ položila nepríjemnú otázku Jana.
Bol som ticho, bolo to jasná odpoveď.
Jana netrvala na odpovedi, ale poznamenala:
„Jsi muž dvou tváří. Don Juan i Romeo. A to ve věku, kdy už muži nebývají romantičtí.“
Bol pokročilý čas, nechcel som domácich dlhšie zdržiavať, ráno išli do práce. Aj ja som sa pred zajtrajškom potreboval dobre vyspať.
Zavolali mi taxi a Jana mňa pri lúčení požiadala:
„Tvůj vztah s Jarmilou je tak ojedinělý, že nás nemůžeš nechat na pochybách, jak to dále pokračovalo. Kdykoliv se zastav anebo zatelefonuj. Rádi tě uvidíme i uslyšíme. Při příští návštěvě Prahy nesháněj hotel, můžeš bydlet u nás.“ A dodala s úsmevom: „Pokud už nebudeš u Jarmily“.
V taxíku som si uvedomil, že som celý večer hovoril o Jarmile, ale jej nezavolal. Pritom sme sa mali dnes večer dohodnúť na podrobnostiach. Vlastne som nevedel, či má naozaj voľno, kedy a kde sa stretneme. Bolo neskoro, štvrť na jedenásť, nemohol som čakať, až dôjdeme do hotela a zavolal jej ešte z taxíka. Dvihla hneď, našťastie ešte nespala.
„Promiň, že volám tak pozdě. Byl jsem na návštěvě u Petra. Hovořil jsem ti o něm, můj spolulezec z Tater. Bylo fajn, čas rychle utekl, najednou bylo deset.“ Dával som pozor, aby môj menej ohybný jazyk po koňaku neprezradil, že sme fľašu KBŠ takmer stiahli.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.