„To je ten skutočný dôvod zastúpenia v Prahe?“ skôr ako otázku konštatovala Veronika so strojeným úsmevom a podala Jarmile ruku. „Záleská, teší ma.“
Rýchlo som do predstavovania vstúpil.
„Prepáčte, predstaviť vás bola moja povinnosť. Naša hovorkyňa a šéfka sekretariátu generálneho riaditeľa Veronika Záleská, moja priateľka Jarmila Petrovická.“
Než sa stačila rozvinúť ďalšia konverzácia, pristavil sa Tono.
„Konečne Vás poznávam pani Petrovická. Ale nemôžem sa zdržať, ponáhľam do Bratislavy.“ Potom sa obrátil na Veroniku. „Rýchlo si choď pre batožinu. O chvíľu odchádzame, musím ešte stihnúť svadbu. Nie moju, bratanca.“ dodal so smiechom. „Alebo zostaneme a budeme sa im venovať? Ty Hynkovi a ja krásnej pani Petrovickej.“ Humor pre neho typický. Potom sa rozlúčil a odišiel von, Veronika ponáhľala k výťahu. Chvíľu som počkal a aj my sme sa vyviezli do izby. Prepadli mňa hriešne myšlienky, zostať tu, mojkať sa a pozerať na majestátne končiare. A nechať si doniesť fľašu sektu.
Vytušila to a zo smiechom ma odtlačila. „Nevíš, proč jsem tu přijela?“ Trochu sa upravila a zišli sme na raňajky.
Bolo len deväť hodín. Chcel som prísť k pliesku v takom čase, ako pred rokom. Túlali sme sa okolo Štrbského plesa, dali si skorý ľahký obed a o dvanástej sme vyrazili k Jámskemu plesu. O hodinu sme stáli na jeho brehu. Nič sa tu nezmenilo, poľahky som našiel kamennú platňu, na ktorej som ležal. Rozprestrel som vetrovku a ľahol si.
„Ty musíš přijít odtamtud, napravit bundu a lehnout si vedle mě.“ režíroval som Jarku. Keď si priľahla, snažil som sa jemne dostať rukou pod jej flanelovú košeľu a kolenom prekryť jej nohy.
„To se nedá. Měl jsem sehnat nějakou hrubou halenu, jakou měla ta dívka před rokem. To bylo snazší ji pohladit.“
Smiala sa. „Je celkem teplo, ale ne až tak, abych tu ležela jen v haleně. Předpokládám, že pod tím nic, tenkrát se spodní prádlo nenosilo.“
„To by byla nádhera, za rok to tak zinscenujeme.“
Z porastu se vynorili dve dievčence. Prekvapene pozerali ne pár v strednom vleku, ktorý sa pravdepodobne venoval milostným hrám. Decentne sa vzdialili.
„Loni tu nebyl nikdo, kromě té krásné horalky, to jest tebe. Myslel jsem, že se mi tentokrát podaří, co mi ona dívka odepřela. Ale asi to necháme na hotel.“
Sadli sme si a ja som vytiahol z batôžka krabičku. „Na Velikonoce jsem před rodiči slíbil, že bude i zásnubní prsten.“ Podal som jej krabičku s prsteňom osadeným celkom slušným diamantom. „Na tak velký diamant, jak tě miluji, ľúbim, by jsem neměl dost peněz.“ Nasledoval dlhý bozk. Dúfal som, že nás nikto nevyruší. Jarka bola dojatá. Určite nie len z prsteňa, ale vyzeralo to, že až tu na tomto podmanivom mieste si celkom uvedomila, že už nie je sama, že ju niekto má rád a chce s ňou žiť aj napriek jej handicapu pre plnú fyzickú lásku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.