„Škoda, mohli jsme zanedlouho oslavit stříbrnou svatbu.“ odpovedal som a opäť nasledovalo obchádzanie stola, aby som ju mohol pobozkať.
Boli sme šťastní, bol to krásny večer.
Coda
46
Nastali šedivé dni. Na nebi sa prevaľovali oceľové ťažké mraky, vlhký vzduch hnaný vetrom, mrazivé hmlisté rána. Pred koncom roka sme mali na našom zastúpení najviac práce, ale našťastie som ju dokázal rutinne zvládať, bez toho, že by moje rozpoloženie negatívne ovplyvnilo výsledok. Profesionálny prístup k zákazníkom a partnerom, súkromné starosti sa nemajú pri pracovných vzťahoch ventilovať. Nenahraditeľnou oporou mi bola asistentka Lydie Prosečná. Veľmi rýchlo sa dostala do problematiky činnosti firmy. Nebola len administratívnou silou pracujúcou bezchybne, ale dokázala mňa zastúpiť pri menej závažných rokovaniach a tak ju aj stránky brali. Jej som sa zveril so svojim trápením. Musel som, aby som vysvetlil občasné odchody v pracovnom čase. Samozrejme aj na mojom správaní zbadala, že niečo nie je v poriadku.
Nebolo. Jarmilu si v nemocnici nechali tri dni. Vyšla z dverí oddelenia, šťastná, že ide domov, ale oči mala doširoka otvorené ako vyľakaná srnka. Pobozkala mňa a neprirodzene veselo spustila: „Nenavařil jsi si něco dobrého? Nemocniční strava nebyla nic moc. Anebo se půjdeme najíst ven?“
„Mám připravenou mladou kachnu, jen ji dopéct. Na dobrou večeři půjdeme zítra. Dnes si musíš po nemocnici odpočinout. Bylo to náročné?“ Moja otázka smerovala nie len k pobytu v nemocnici, ale aj k zisteným výsledkom. Koľko mi toho povie, ako pravdivo. Nevedela, že pred jej prepustením som bol u primára oddelenia. Musel som mu dokázať, že som blízka osoba, ktorú môže informovať o zdravotnom stave pacientky, uveril.
„Nasadíme chemoterapii, ale ještě musí absolvovat několik vyšetření, vychází to až v novém roce. Asi budete rádi, že se to nedotkne Vánoc.“
„Operace, radioterapie, nějaké nové účinné léky…? Nasadit co nejúčinnější léčbu, aby později už nebylo pozdě.“ vyhŕkol som na primára, aj keď ja sám neznášam laické rady v akejkoľvek oblasti, najviac v medicíne.
Primár mňa nešetril: „Vypadáte rozumně, nebudu vám lhát. Už je na všechny jiné léčebné postupy pozdě. Změny a metastáze nastaly neobyčejně rychle, jedná se o velmi agresivní formu onkologického onemocnění. Chemoterapie může proces zpomalit, zastavit ho bych považoval za zázrak.“
Odpoveď Jarmily bola vyhýbavá, zatajila vážnosť nemoci. „Plno šetření a testů, už jen to nicnedělání v nemocnici unavuje. Ještě musím absolvovat další vyšetření, ale už jen ambulantně.“
Nenechala ma obed dorobiť, pustila sa do toho sama. Zavolal som do kancelárie Lydii, či netreba ešte prísť. Nebolo. Otvorili sme si fľašu dobrého vína, Jarka popisovala pobyt v nemocnici, snažila sa zaradiť aj humorné momenty, vážnym informáciám sa vyhla.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.