Čo keby som sa zajtra vybral na nejakú túru? Nenáročnú, nemám tu ani poriadne turistické topánky, oblečenie a najmä už nemám žiadnu kondíciu. Ale taký Kriváň urobím aj v teniskách. Svoj plán nemôžem prezradiť. Možno by sa chceli niektorí pridať a nesplnilo by to želaný účel – prísť na iné myšlienky, dať sa dokopy, možno zas nájsť nejaký nový zmysel môjho súčasného života. Na to musím byť sám.
Obišiel som skupinu pred vchodom, v hale sedela Veronika s dvomi ďalšími kolegyňami.
„Môžeš nás zajtra zobrať? Tu sme došli s generálom, ale ten ide do Košíc a vlakom sa nám nechce. Ty si prišiel autom sám…“
„Ja ráno neodchádzam. Polanský chce zajtra pokračovať v upresňovaní načrtnutej spolupráce“, napadla ma okamžitá výhovorka.
„Ale ten poobede odišiel“, podozrievavo sa na mňa pozrela Veronika.
„Nie, len sa presunul do iného hotela“, vysvetľujem.
Kolegyne sa sklamane odporúčali, Veronika zostala. Asi si myslí, že by sme mali zopakovať včerajšiu noc. To ale nie je možné, pokiaľ chcem uskutočniť môj plán. Už žiadny alkohol a najmä sa treba poriadne vyspať.
Zostala sedieť a čakala, že si prisadnem, alebo sa presunieme do baru.
„Je mi ľúto Veronika, mohli sme v aute dopovedať, čo sme tu nestihli“, nasadil som sklamaný výraz a pobral sa do chodbičky k WC. Prešiel som chodbou, použil zadný výťah a vyviezol sa do izby. Vedel som, že určite nezaklope, moje správanie ju muselo hlboko uraziť.
2
Môj plán vyraziť pred raňajkami, aby som sa všetkým vyhol, najmä Veronike, nevyšiel. Nenastavil som si budenie, bolo po ôsmej, musel som ešte hodinu čakať, kedy sa skončia raňajky a účastníci konferencie sa pôjdu baliť na odchod. Mal som so sebou malý mestský batoh, ktorý bežne nosím, na túru bude postačovať. Náhradná flanelová košeľa, keksy, minerálka z baru na izbe a doklady nezabrali veľa miesta. Opatrne som zišiel k recepcii, batoh v ruke, pripravený tvrdiť, že sa idem na hodinku vyvetrať.
„Dnes asi nestihnem odísť, mohol by som si pobyt predĺžiť?“ opýtal som sa recepčnej. Nasledoval víkend, mal som dosť času.
„Áno, tento víkend nie sme plne obsadení. Predbežne vám rezervujem vašu izbu do nedele, potom sa rozhodnete.“ s profesionálnym úsmevom vyhovelo mojej žiadosti pekné dievča.
Vonku ma ovanul čerstvý tatranský vzduch. Je oblačno, končiare nevidno, ale podľa predpovedi pre túto oblasť Vysokých Tatier by nemalo pršať.
Prišiel som k Štrbskému plesu. Zopár prechádzajúcich sa návštevníkov, skupinka bežcov. Turisti s cieľom vo vysokohorskom prostredí sú už dávno hore. Na smerovníku červenej turistickej značky, ktorá mňa dovedie k Jamskému plesu a odtiaľ po modrej na Kriváň, je časový údaj tri a pol hodiny. To by som mal stihnúť aj s návratom do tmy s dostatočnou rezervou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.