Priniesla obloženú misu, úhľadne naservírovanú. Sekanú, šunku, švajčiarske syry, paštétu a kopec čerstvej i nakladanej zeleniny.
„To musíme sníst, jinak budu muset nadělat obložené sendviče s sebou a pochybuji, že bude kdy je zlikvidovat.“
„Budeme je potřebovat na procházkách, trochu jsem studoval turistické možnosti Kokořínska, je jich tam slovensky neúrekom. Hlavně skály. Mám je rád v každé podobě, skalní věže i horské štíty.“
„Nevím, zda nás Strouhalovi pustí,“ zapochybovala Jarmila. „Jozef už na delší túry moc není.“
Po obede si prisadla ku mne na sedačku a odrazu na mňa prekvapivo spustila francúzsky:
„Je dois m’excuser de n’avoir pas compris quelque chose. La vraie raison pour laquelle tu m’as cherché.“
„Je ne peux pas converser en français sur un sujet aussi délicat,“ ťažko som sa zmohol na ucelenú vetu. „Netrap mě, od maturity jsem se francouzštině moc nevěnoval.“
„Máš možnost, dcera přece studuje ve Francii.“
„Ano, ale naštěstí umí i slovensky,“ zasmál jsem se.
Jarmila pokračovala, už česky: „Pár dní po tvém odchodu mě volala Věra. Vynadala mi. Že jsem asi slepá, když jsem si nevšimla, jak se na mně díváš, jak se ke mně chováš. Či chci opravdu zůstat už navěky sama. Líp si prý nevyberu.“
Bol som ticho, nečakal som to.
„Hned na to mě volala paní Malá, Jana. Jemněji, ale hovořila o tom samém. Že tak zamilovaného a nešťastného chlapa ještě neviděla.“
Jarmila sa zatvárila pobavene, ale prísnejšie dodala:
„To si musel vyplakávat po celé Praze? Nebylo jednodušší si to vyříkat se mnou?“
„Petr mi pomohl tě najít, v Tatrách jsem se mu se vším svěřil. Je to můj nejlepší kamarád. Když jsem je v Praze navštívil, byli i s Janou zvědaví, jak mi jeho informace pomohly. Nenapadlo by mi, že tě Jana bude volat. S Věrou jsem se bavil jen v tvé přítomnosti, jsou to její závěry.“
„S čím ses vlastně svěřil Petrovi?“ opýtala sa Jarmila s iskričkami v očiach.
„Jarko, povím Ti vše, chtěl a měl jsem to udělat už při prvé návštěvě. Ale neotevřeme si nejdřív dárky? Jsem zvědavý.“
Mala nepredstieranú radosť z knihy. „Při každé návštěvě Paříže se zastavím v nějakém knihkupectví anebo antikvariátě. Tak krásně ilustrovanou encyklopedii jsem tam nikdy neviděla.
Děkuju moc.“
Ja som dostal hodvábnu kravatu a k nej striebornú sponu a manžetové gombíky v tvare huslového kľúča. Veľa košieľ na manžetové gombíky síce nemám, ale z prvého darčeka od Jarky som sa naozaj tešil.







Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.