Rodičom som sa na pevnú linku nedovolal, možno už spali. Priali sme si s bratom. Potom som volal Petra, zobrala to Jana. Po obligátnych prianiach, to už sa k mobilu dostal aj Petr, sme sa dohodli, že ich s Jarmilou tretieho navečer navštívime. Váhal som, nakoniec som zavolal aj Andrei. Po toľkých rokoch priateľstvá mi predsa nie je celkom cudzia. Hovor prijala, ale mlčala.
„Úprimne ti želám len to najlepšie v novom roku.“ Čakal som, čo odpovie.
„Podobne ja tebe. Si v Bratislave?
„Nie.“
„Kde?“
„V Čechách.“
„Tak sa nezdržuj a pokračuj v zábave“ povedala bezfarbým hlasom a hovor ukončila.
Vrátili sme sa k spoločnosti.
„Slyšeli jsme od vás muziku a zpěv, můžeme se přidat?“opýtala sa dáma s fľašou šampanského v ruke. Nečakala na odpoveď a s ďalšími prítomnými zamierili k našej bránke. Priniesť akordeón von sa mi nechcelo, bolo chladno a veterno. Asi desať ľudí si našlo miesto v jedálni a začali navrhovať, čo by sa malo spievať. Nie všetky piesne som poznal, nie všetci vedeli spievať, ale bola pohoda, podporovaná alkoholom všetkého druhu, ktorý si poväčšine priniesli. Bolo aj do čoho zakusnúť, lebo zostali jednohubky, chlebíky a zákusky, ktoré sme mali na silvestrovskú noc pripravené. S pochvalnými výkrikmi dojedli moju kapustnicu, čomu som bol rád.
Keď už nikoho nenapadalo, čo pekného sme ešte nezaspievali, prišiel na rad gramofón. Prítomní až na jeden mladý pár sa vekovo pohybovali v intervale medzi mnou a Strouhalovými, takže im vyhovoval Josefov výber platní. Dokonca si našli priestor na tancovanie.
Spoločnosť sa rozišla až po niekoľkých hodinách. Unavení sme padli do postele, ani sa mi nechcelo umyť zuby.
31
Vstávali sme o desiatej. Na raňajky som chuť nemal. Ani veľká šálka silnej kávy ma celkom nespamätala. Josef vytiahol ďalšiu fľašu valašského všelieku. „Ten nás vzpamatuje!“ Odmietol som, ale pohár piva mi pomohol.
Telefonoval som rodičom. „Byli jsme sami, táta usnul při televizi před půlnoci, tak jsem ho nahnala do postele a nakonec jsem si šla lehnout i já. Také Ti přejeme hodně zdraví a spokojený život. Byl jsi s Luckou?“
„Prosím tě, v jejím věku bude trávit Silvestr s otcem u televize? Je ve Francii, lyžuje v Alpách, před půlnoci jsme si volali.“
„Nebojíš se o ni? Víš, s kým tam je?“
„Bojím, ale si nepomůžu. Vím jen to, co mi řekla, ale já ji věřím. Zatím mě nezklamala.“
Mama sa neopýtala, kde a s kým som ja. Predpokladala, že s Andreou, ale o nej nechcela nič počuť. Považovala ju za príčinu rozpadu môjho manželstva. Zbytočne som jej vysvetľoval, že som sa s ňou zoznámil až dlho po rozvode.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.