Aj keď rozlúčková party s cimbálkou bola včera, vedel som, že mňa ešte čaká náročný večer s kolegami a obchodnými partnermi. A kolegyňami. Po včerajšej zábave, vlastne dnes, na mojej izbe skončila Veronika, šéfka sekretariátu a hovorkyňa. Celkom pekná, aj bez hodnotenia, ktoré chlapi často používajú: Pollitrová, litrová a viac podľa objemu vypitého vína. Bola príťažlivá aj za triezva, ale svojim správaním nie môj typ. Sebavedomá, prísna až hrubá k podriadeným, čo boli milé dievčence, ktoré by som oveľa radšej videl na svojej izbe.
Prešiel som poloprázdnou halou, kde pri barovom pulte sedelo zopár účastníkov. Ostatní boli roztrúsení po baroch a reštauráciách tohto hotela. Klavirista hral známe melódie z muzikálov, bol výborný, ale asi ho nikto nevnímal. Ako hovoria muzikanti, ktorých si objednajú na firemné eventy: Hádzanie perál sviniam. Zhluk najmä fajčiarov bol pred vchodom. Automatické dvere sa rozleteli a ovanul mňa oblak cigaretového dymu.
Tu konferencia pokračovala, skupina bola zložená prevážne z našich zákazníkov.
Riešili najčastejšie problémy tých rokov. Druhotnú platobnú neschopnosť, pretrvávajúce nie vždy spravodlivé delenie firiem pri štátnych zákazkách a cenovú politiku v oblasti, kde pretrvával štátny monopol alebo bol skrytý vo firmách so štátnou účasťou. Stíchli, lebo som predstavoval opačnú, to je kritizovanú stranu. Ale mal som medzi nimi veľa priateľov, s ktorými sme si medzi štyrmi očami mohli vymeniť názory a ktorí vedeli veci správne pomenovať.
V tom čase sme si ešte neuvedomovali, že skončili temné roky, ktoré v Česku nazývajú „deväťdesiatky“ a u nás „obdobie mečiarizmu“. Roky prekvitajúcej korupcie, divokej privatizácie, kedy mocní rozdávali léna svojim verným, prepojenia štátnej moci s mafiou, ktorá mala podobu Chicaga 20. a 30. rokov minulého storočia. A že ani ďalšie dve desaťročia nebudú spĺňať naše predstavy o demokracii, za ktoré sme zvonili kľúčmi v novembri 89. Mafiáni v drahých oblekoch budú namiesto vrážd používať kontakty na najvyšších miestach, divokí privatizéri sa stanú váženými manažérmi. Naďalej si politici budú myslieť, že majú právo vylepšiť si „smiešne“ platy, keď robia pre dobro nás všetkých. Pri najzávažnejších rozhodnutiach nebudú brané do úvahy pripomienky odborníkov, ale len populistická kalkulácia na získaní čo najväčšieho podielu voličov. Nazýva sa to politické rozhodnutie.
U fajčiarov som nezastavil a podišiel ďalej od vstupu do hotela. Vlahý tatranský vzduch ma prebral, pohľad na obrysy tatranských končiarov mi pripomenul niečo nádherné, takmer už zabudnuté. Veď to nie je tak dávno, čo som sa po nich štveral. Nekonečný rad dobytých štítov, hrebeňových prechodov, romantických večerov na vysokohorských chatách. Čo sa stalo? Snaha presadiť sa v zamestnaní, neusporiadaný súkromný život, to všetko láske k horám neprialo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.