Bol čas vybrať sa niekde na obed, ale nechutilo by mi, pokiaľ by som nevedel, čo mi povie Jarmila. Mala čas si vymyslieť výhovorky, ukončiť moje blúznenie, vrátiť ma do života pred tatranskou konferenciou.
„Ahoj. Dnes večer nemůžu. Máme tady zástupce mateřské firmy, musím na večeři s nimi.“
Pred tým som hrdinsky pripúšťal, že to pravdepodobne nejako tak skončí, ale keď sa to stalo, prepadla mňa vlna smútku, beznádeje, z nejakého nevysvetliteľného dôvodu aj hanby.
V telefóne bol ticho, asi čakala nejakú odpoveď, na ktorú som sa nezmohol. Pokračovala:
„Ale od úterý mám večery volné. A když i ty si najdeš celý volný den, vezmu si dovolenou a mohu Tě povodit po Praze. Žiju tu dlouho, cítím se jak rodilá Pražanka.“
Tento úder už neočakávanej radosti bol na mňa moc. Moja nemota pokračovala, nakoniec som nezmyselne slovensky odpovedal:
„To som rád. Ani nevieš ako.“
Potom už česky: „Promiň. Tak mile jsi mě překvapila, že jsem na chvíli ztratil řeč. A z mé slovenštiny jsi asi pochopila, že jsem tam po vysoké zůstal. Ale asi toho budeme mít oba hodně co si povídat.
V kolik tě zítra odpoledne mohu vyzvednout? A jako Pražanka vybereš, kde by to bylo na takovou večeři vhodné? Klid, dobré jídlo, pěkné prostředí.“
„Ty víš, kde bydlím? divila sa.
„Promiň, vím, ale nepovím odkud,“ odpovedám so smiechom.
„Tak zítra v šest, dole je zvonek. A hospodu vyberu. Těším se.“
18
Zalievala ma obrovská radosť. Taká, akú by som mal na strednej, keby mňa pozvala na rande. Tešil som sa, ale uvedomoval som si, že sa teším na Jarmilu z pred dvadsiatich rokov. V spomienkach som videl, ako si ťahá svetrík na hánky, ako sa nádherne smeje, ako exceluje na hodine francúzštiny. Aká bude? Vadilo by mi, keby sa veľmi zmenila, pribrala? Mal som vyhranený vkus na štíhle ženy. Priatelia sa mi smiali, že by som mal pracovať na psychiatrii, kde sa liečia anorektičky. Preháňali, ale asi by som im dal prednosť pred ženami, ktoré sa liečia z obezity.
Celý deň som bol ako vo sne. Nevedel som sa na nič sústrediť, chodil som po centre Prahy, ale nič nevidel. Nedal som si ani pivo v niektorej vyhlásenej pražskej hospode, alebo v tej mojej najobľúbenejšej na Uhelném trhu. Nechcel som, aby ako prvé zaregistrovala pivný dych. Našťastie som nezabudol kúpiť kyticu červených ruží. Nevedel som, aké kvety má rada a či vôbec, ale ružami snáď nič nepokazím.
Vyrátal som si, koľko mi môže trvať cesta z hotela k nej, ale aj tak som tam bol zavčasu a musel sa prechádzať po okolí.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.