„Hynek. Hynek Wojnar, spolužák ze střední. Nepamatujete si, vlastně nepamatuješ si na mě?“
Nejaký čas bolo ticho, potom sa ozvala zmeneným neúradným hlasom:
„Pamatuju. Byl jsi takový zvláštní, nedáš se zapomenout. Ale jak jsi si vzpomenul ty na mě? Neměli jsme žádné pomaturitní setkání, rozprchli jsme se do všech koutů Československa. A nechápu, jak jsi mě vůbec našel. Ne že by mi to vadilo, ale já bych tě asi nedokázala najít.
Proč voláš? Snad se ti nepodařilo po tolika létech uspořádat setkání maturantů?“
„To ne. Jsme asi jediní, co se nedokážou po maturitě sejít. Ale my to můžeme aspoň ve dvojici napravit. Budu v Praze, nemohli bychom spolu na oběd, večeři? Přizpůsobím se.“
„Teď hned nevím, překvapil jsi mě. Kdy a jak dlouho budeš v Praze?“
„Celý příští týden.“
„Asi to bude možné, nemám žádnou služební cestu, ale pro jistotu si to ověřím a zavolám ti,“ dodala a zavesila.
Ešte ten deň potvrdila, že by si našla čas. Nech sa ozvem, keď už budem v Prahe. Bolo to až neuveriteľné oproti tomu, akú nádej či skôr beznádej som od nej dostával v študentských rokoch.
Slovenská strela zastavila na pražskom hlavnom nádraží. Neponáhľal som. Počkal som na osobný vlak do Berouna a odviezol sa na Smíchov. Mal som tam rezerváciu v apartmánovom hoteli, bez upresnenia dĺžky pobytu. Chcel som to mať jednoduchšie, keby som ju odprevádzal domov, alebo dokonca bol k nej pozvaný. Meno hotela jej asi budem musieť povedať, neskomplikujem si život lžou, a tým sa prezradím, že som s najväčšou pravdepodobnosťou vedel jej adresu. Nevadí. A ak celé stretnutie nebude mať pokračovanie, tak už na tom nebude záležať. Keby sa stal zázrak a ona prejavila záujem ďalej sa vídať, tak jej všetko prezradím, od strednej školy, cez tatranský sen, až po následný nepokoj, ktorý mohlo ukončiť len stretnutie.
Nemal som v Prahe žiadny iný cieľ, len kontaktovať Jarmilu. Našiel by som tu zopár obchodných partnerov, ale nechcel som sa časovo viazať, nebyť k dispozícii, keď zavolá. Už dlho som si v Prahe nepripomenul všetky pekné miesta. Budem sa správať ako turista. Staré Mesto, Malá Strana, Hradčany, útulné „hospůdky“, zákutia na spomínanie. A stále v napätí, ako sa vyvinie náš vzťah. Vzťah, priateľstvo, jednorázové stretnutie?
Samozrejme tu bol Petr. S tým sa môžem stretnúť kedykoľvek, Pochopil by, keby som odrazu zrušil návštevu, možno problémom by bola večera jeho ženy. Ale to má čas. Aj preto, že by som sa rád pochválil nejakým výsledkom. Alebo oznámil, že sa sklamaný vraciam domov.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.