Pozerala na mňa s nechápavým výrazom, ale potom dodala niečo podobné ako Andrea: „Závidím jej.“ a odišla k veselo sa zabávajúcej skupine.
Poslední hostia odišli oveľa neskôr, ako sme plánovali akciu ukončiť. Personál upratal, s prevádzkarom som kontroloval faktúru. Jarmila zostala so mnou, aj preto, že mi robila odvoz domov.
Domov. Už niekoľko dní som bol doma na Smíchove. Bol to celkom iný pocit, ako tam chodiť na víkendové návštevy. Osobné veci som si už poprevážal. Uvažoval som, či aj hudobné nástroje. Z bratislavskými muzikantmi som sa v dobrom rozlúčil. Sľúbil som, že sa počas pobytov v Bratislave ozvem, prídem ich pozrieť a možno si aj zahrať. Sú to také rozlúčkové reči zo slušnosti. Vedel som, že bez pravidelnejších skúšok s nimi to pôjde do stratenia. V Prahe som nejaké muzikantské kontakty nehľadal.
Ako viac vecí, pri ktorých som bol nerozhodný, to vyriešila Jarka.
„Nástroje a muzicírování ti tady nebudou chybět?“ Opýtala sa. „Na hudební salón místo nenajdeme, musí ti stačit naše společná pracovna. Vyhovuje ti to?“
„Myslíš na všechno. Dík. Ale předtím budu muset obejít sousedy a dohodnout, kdy můžu cvičit. I v Bratislavě jsem dostal nejdřív neomezený souhlas, ale potom mi ho zredukovali. Každý čekal, že bude poslouchat známé melodie hrané sametovým tónem, ale těch je při cvičení nejmíň. Stupnice, rozložené akordy, těžší místa v notách stále dookola. To půjde na nervy i tobě, uvidíš. Vlastně uslyšíš. I když toho cvičení nebude až tolik, když si budu hrát jen pro sebe. A pro tebe.“ Dodal som.
Nakoniec to s muzikou dopadlo celkom inak. Asi týždeň po otvorení nášho zastúpenia sa mi ozval klavirista jazzovej skupiny, ktorá hrala na našom večierku, Jindra Harašta. Zároveň umelecký vedúci a manažér.
Hraješ kromě saxofonu také na klarinet?“
„Ano. Každý, kdo chce pořádně hrát na saxofon, by měl začít klarinetem.“
„Nechtěl bys přijít na naši zkoušku? Jsi manažer, jak jsem pochopil dost vytížený, asi nebudeš mít času nazbyt. Ale když nám to spolu půjde, ty by sis občas zahrál a nám pomohl, když náš klárineťák nemůže. Má ještě jiné angažmá a kromě toho nehraje saxofon. S tebou by jsme mohli dát i nové věci.“ Súhlasil som a hneď sme sa dohodli, kedy prídem.
V mojom živote sa zmenilo takmer všetko. Nové bydlisko v meste, ktoré som považoval za najkrajšie na svete, v inom štáte, aj keď som sa v ňom narodil a mal vybavené druhé občianstvo, nové pracovisko, aj keď v nezmenenej spoločnosti, nové možnosti venovať sa hudbe, noví priatelia, ale najmä… Celkom nový partnerský život, ktorý sa vôbec neponášal na moje manželstvo s Danou alebo zvláštny vzťah s Andreou. Nemôže byť nič krajšie, ako ponáhľať sa domov, lebo vás tam čaká niekto, kto sa na vás tiež úprimne teší. Môžete jej povedať hocičo, pred ňou nemáte tajnosti, pre ňu by ste urobili čokoľvek, ale aj ona pre vás.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Námět osudové, po letech naplněné a následně tragicky ztracené první lásky je sice klasickým literárním motivem, ale zpracoval jsi ho s velkou upřímností a hloubkou. Propojení reálného života, vzpomínek a téměř mystického snového setkání v Tatrách dává příběhu zajímavý přesah. Zápletka má jasný oblouk, i když by si zasloužila trochu vyváženější dávkování dějových zvratů, aby závěrečná tragédie nevyzněla v porovnání s dlouhým úvodem příliš uspěchaně.
Atmosféra – ★★★★★
V této kategorii text skutečně exceluje, protože se ti podařilo výborně zachytit melancholickou náladu nenaplněné touhy i euforii ze znovunalezeného štěstí. Popisy horské přírody, ať už v Tatrách nebo Jeseníkách, krásně zrcadlí vnitřní rozpoložení hlavního hrdiny a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Emoce působí velmi autenticky, nenuceně a závěrečné smíření s osudem ve čtenáři zanechá silný, dojemný zážitek.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a plynulý, ale stylisticky by mu prospělo mírné proškrtání některých zdlouhavých popisů (např. úvahy o ekologii či politice), které zbytečně brzdí tempo hlavního milostného příběhu. Dialogy občas působí trochu strojeně a slouží spíše k předávání informací než k přirozené konverzaci. V textu se objevují pravopisné chyby, překlepy a občasné neobratnosti v prolínání slovenštiny a češtiny, ale emoční síla příběhu tyto drobné gramatické nedostatky spolehlivě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je krásným, intimním a hluboce lidským vyznáním, které čtenáře chytne za srdce svou upřímností a nostalgií. Ačkoliv by text snesl pečlivější redakční úpravy a zkrácení některých dějových odboček, tvá schopnost přenést na papír skutečné emoce je obdivuhodná. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký cit pro budování atmosféry a dokážeš vyprávět příběhy, které v lidech silně rezonují.